Máme se snažit změnit k lepšímu, nebo se mít rádi takoví, jací jsme?

Pracuji v časopise pro ženy a tenhle paradox je mým denním chlebem. Zatímco na straně třicet až sedmdesát pět čtenářkám ukazujeme ty nejkrásnější, nejhubenější, nejdlouhonožejší modelky a zahrnujeme je návody, jak to udělat, aby vypadaly aspoň trochu taky tak, na straně sedmdesát šest až sto patnáct jim pro změnu tvrdíme: „Věřte sama sobě a mějte se ráda taková, jaká jste.“

Nečekala jsem ale, že na úplně stejný rozpor narazím při svých experimentech na poli každodenního štěstí.

Zalistujete-li mým blogem pár stránek zpátky, zjistíte, že je plný nejrůznějších předsevzetí: usmívat se, pravidelně běhat, skoncovat s prokrastinací, být otevřenější k lidem kolem sebe, říkat jim komplimenty, nepřejídat se, číst hodnotnou literaturu, navštěvovat pražské kulturní památky, udržovat oční kontakt, co nejčastěji se s někým líbat a nemít bordel v kabelce.

Jenže abych tohle všechno dokázala dodržovat skutečně každý den, potřebovala bych tolik sebekontroly, že by to stačilo na zkrocení smečky divokých lvů. A já bych přitom chtěla mít čas a energii také na to, abych mohla lenošit, loudat se, jen tak okounět, dávat si načas, podléhat impulzivním nápadům, být bezprostřední a (občas) překvapovat sebe sama.

Pořád věřím tomu, že se do navzájem nevylučuje: akceptovat sám sebe a zároveň od sebe očekávat trochu víc. Využívat čas co nejefektivněji a aspoň někdy na čas úplně zapomenout. Být současně disciplinovaná i spontánní. Být jiná a být pořád stejná.

Advertisements

6 comments

  1. Ano, to jsou ty paradoxy, být současně disciplinovaná i spontánní. Ale jde to! Svět je plný paradoxů, už jenom to, že církev tvrdí: Bůh je všemohoucí. Kdyby totiž byl všemohoucí, tak by uměl stvořit balvan, který by sám neunesl. Ale kdyby ho neunesl, tak by nebyl všemohoucí… Básníci také používají oxymoron, což je paradox, něco jako ohlušující ticho, nebo mrtvé milenky cit. Ještě rozšířenější je pleonasmus, což je oxymoron naruby, třeba magické kouzlo, jedinečný unikát, manuální zručnost, lidová demokracie a hlavně heslo: „Se SSSR na věčné časy a nikdy jinak!“
    Takže, milá Barbi, akceptovat sám sebe a zároveň očekávat od sebe víc,
    se vůbec nevylučuje. Myslete si třeba, že jsem „zábavnej otrava“…

  2. O tom, zda se měnit rozhodujeme my sami uvědoměním sebe sama, nikoli závazkem. I když i závazkem se dá člověk změnit, nikdy nepůjde o přirozenou cestu nás samých. Co mi pomůže, když se rozhodu např. pro dietu, nebo že přestanu kouřit, když se sám budu cítit špatně, kdykoli na dané téma pomyslím? Je to trápení a ponižování sebe sama. Člověk by měl být šťastný od narození do smrti a brát věci takové jaké jsou, nikoli jaké je chtějí mít ostatní.

    ALE! i samotné přemýšlení o předsevzetích nás přece mění (ono vlasntě přemýšlení samo o sobě nás mění), takže i když jsem nedávno dočetl čtyři dohody (zatím na ně nedokážu říci vlastní názor), ale musím je tu zmínit, tedy to, co mě ovlivňuje teď.

    Má rada tedy je, buďte sami sebou, a hlavně buďte k sobe upřímní. Pak si člověk nebude dávat předsevzetí, ale bude začínat, což je veliký rozdíl v tom, že začít je mnohem těžší než si dát předsevzetí, a začínat opakovaně, je těžší než jen začít.

    PS. celkem haluz, ale na blogu to časem rozvedu.

  3. Být spontánní a disiplinovaná mi nejde dohromady. Pokouším se o to už mnoho let – má povaha je někde uprostřed – ani jedno ani duhé, spíš neustálý boj a napětí mezi těmito póly.
    Ale také pořád doufám, že to musí jít.:-)

  4. Prokrastinace a bordel v kabelce – ó, kdo mi to stojí na kuřím oku?;) Já žiju hrozně stresující život právě kvůli nedostatku disciplíny, ale zároveň nadmíře ambicí. Týden prokrastinuju (a celou dobu se mučím výčitkami, jak žiju neužitečně) a týden dřu po nocích. Zatím si to můžu dovolit, jelikož jsem nehlídaný vědecký pracovník, když mám výsledky, nikdo mi nekontroluje přesnost docházky. Od října ale nastupuju do komerční mašinerie, snad mě konečně srovnají.

  5. To je jednoduché, stačí spáchat sebevraždu, třeba skokem z veliké výšky, to je jistota a ještě si před smrtí užijete trochu zábavy, jenom neskákejte z vysoké budovy na cizí lidi, doporučil bych vám spíše vysoké mosty, pod nimi nejsou lidé a automobily. Pokud vám skok v výšky nevyhovuje, protože se bojíte výšek, můžete se otrávit jedem, nebo plynem, provedení sebevraždy, není zas tolik rozhodující, pro to se změnit rychle a snadno k lepšímu. Existuje i mnoho návodů v knihách a na internetu, jak se změnit k lepšímu a nespáchat sebevraždu, zde se vám obecně většinou radí aby jste; sportovali, zdravě jedli, měli rodinu a tím i pravidelný sex, věnovali se více tomu co vám udělá radost, třeba svým zálibám, nebyli závislí na drogách, meditovali, dbali správně o svoje tělesné a duševní zdraví, atd. Podívejme se na statistiky, které pečlivě sledovali jedince, co se pokusili změnit se k lepšímu, pomocí těchto dobrých rad, globální statistika říká, že jenom 1% lidí se skutečně změnilo k lepšímu, a 99% lidí se nezměnilo, myslíte si že vy, budete patřit k tomu šťastnému 1%, kterému se podařilo změnit se k lepšímu? Aby jste neztráceli čas, můžete provést jednoduchý test, toho jakou máte naději že se změníte k lepšímu. Založte si na internetu stránku nebo blog, a pokud budete mít roční návštěvnost minimálně milion návštěvníků, tak budete patřit k tomu šťastnému 1% lidí, co se změní k lepšímu. Zde je důkaz, že je to technicky možné, http://www.youtube.com/user/PragueCzechRepublic to je můj osobní blog, s mými filmy a mými myšlenkami.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s