5 věcí, které závidím Francouzkám

Coco Chanel

Coco Chanel

Francie a Francouzi – a především pak Francouzky – ve mně odedávna vzbuzují smíšené pocity. Obdivuji je, a zároveň mi lezou na nervy. Chtěla bych být jako ony, ale když se ocitnu v jejich společnosti, připadám si neohrabaná, neupravená a celkově nemožná. Rozhodně si ale myslím, že Francouzky ovládají umění být šťastnější ve všedním životě lépe než kdo jiný. (Nebo to alespoň mistrovsky předstírají.)

Při práci na tomto tématu jsem požádala o spolupráci Vanilku, autorku blogu Luxusní život Vanilky, která ve Francii momentálně žije. Poprosila jsem ji, aby mé představy potvrdila nebo uvedla na pravou míru a doplnila vlastními postřehy.

1. Francouzky netloustnou.

Barbora: Upřímně: nechápu, jak je to možné, mezi těmi spoustami skvělého pečiva, sýrů, paštik a sladkostí. Přečetla jsem na tohle téma celou knihu (Francouzky netloustnou od Mireiile Guiliano) a stejně se mi to jeví jako jedna z velkých záhad vesmíru.

Vanilka: Francouzky tloustnou. Více než výše zmíněné potraviny za to může nedostatek pohybu. Možná to chodí jinak ve velkých městech, ale moje zkušenost s Francouzi a Francouzkami je taková, že se přemísťují především autem. Zatímco my Češi jsme zvyklí se udržovat v kondici často několikakilometrovou pěší chůzí do práce a občasným dobíháním vlaků, autobusů a tramvají, Francouzky tráví dlouhé hodiny v dopravních zácpách, zavřené ve svých vozech.

Pravdou ale je, že některé Francouzky kompenzují nedostatek pohybu vrabčím apetitem. Ve své české rodině jsem nikdy nebyla za velkého jedlíka, ale ve Francii si připadám jako obrovský žrout. Z nekonečně dlouhých hodin strávených u stolu se obvykle odkulím přecpaná a neschopná jakékoli další aktivity. Francouzky dokážou své chutě udržet na uzdě. I ony absolvují hostinu o pěti či více chodech, avšak konzumují miniaturní porce. Při jídle konverzují, a občas mám pocit, že do talíře pouze dloubnou, přemístí bramboru z jednoho konce na druhý, ale ve skutečnosti do úst nevloží jediné sousto.

 

Vanilka

Vanilka

2. Francouzky vše dělají s lehkostí

Barbora: Nikdy jsem neviděla uštvanou Francouzku, která v jedné ruce vláčí nákup a v druhé dítě čerstvě vyzvednuté ze školky. Tím netvrdím, že Francouzky nenosí nákupy a nevyzvedávají děti. Jenom to zřejmě dělají tak nějak lépe a radostněji než já.

Vanilka: Francouzky jsou velmi hrdé a pečlivě dbají na to, jak na své okolí působí. Pokud něco nezvládají, nedávají to najevo. Navenek působí jako super-ženy, osobně ale nevěřím tomu, že by byly schopnější než ženy jiných národností. Za jejich ctižádost je ale upřímně obdivuji.

Existují “šťastnější” Francouzky, které opravdu nákupy nenosí a děti nevyzvedávají. Francouzský školský systém tak trochu ignoruje pojem “pracující matka”. Tudíž ženy, které nemůžou zůstat v domácnosti úplně, obvykle pracují na různé poloviční nebo tříčtvrteční úvazky (většina zaměstnavatelů pracujícím matkám vychází vstříc), aby mohly zůstat doma ve středu, kdy mají děti volno. Po zbytek týdne se o děti starají různé “paní”, které mají k této činnosti potřebné osvědčení. To ony vodí děti ráno do školy, to ony je tam odpoledne vyzvedávají a malé skupinky dětí pak hlídají až do návratu rodičů ze zaměstnání. Levnější verze těchto “paní” hlídají malé skupinky dětí u sebe doma. Dražší verze můžou děti ze školy zavést přímo k vám domů a tam s nimi dělat domácí úkoly, hrát si s nimi, a ve volných chvilkách někdy i poklidí nebo vyžehlí. Při troše štěstí pak matkám pomůžou i vynosit nákup z kufru auta.

Jsou ale i “méně šťastné” Francouzky, které nemají prostředky k tomu, aby mohly platit honorář paní na hlídání. Ty pak dělají všechny činnosti související s údržbou domácnosti a výchovou dětí samy. A zvládají to s úsměvem. Nikdy si nestěžují. To by poškodilo jejich dokonalou image.

 

3. Francouzky jsou vždy tak pečlivě „neupravené“.

Barbora: Nikdy to nepřeženou s make-upem, nikdy nevypadají, že tráví před zrcadlem celé hodiny. Nejsou šíleně postrojené jako Londýňanky, a přece nevypadají jako šedé myši. Nejsou extravagantní, ale nejsou nudné. Vypadají skvěle – ale tak, jako by jim na tom vlastně moc nezáleželo.

Vanilka: Ano, co se týče módy, mají Francouzky zřejmě nějaký vrozený talent. Myslím, že v mnoha případech se jedná o smysl pro detail. Můžou si obléknout obyčejné džíny a obyčejný svetr, ale umí ho zpestřit zajímavou, kolem krku nedbale omotanou šálkou. Stejně nadané jsou i v oblasti líčení. Nepřehání to a dokážou nenápadně zvýraznit přesně to, co je na nich nejkrásnější.

 

4. Francouzky to nikdy nepřeženou s alkoholem.

Barbora: Podobně jako u bodu 1) mohu jenom upřímně konstatovat: nechápu, jak je to možné, mezi těmi spoustami skvělého vína. Ale faktem je, že jediní opilí Francouzi, které jsem kdy viděla, byli bezdomovci.

Vanilka: Podobně jako u bodu 1) i u alkoholu platí, že Francouzky konzumují vše po miniaturních dávkách. Na večírcích je laškovně držená sklenka šampaňského jakýmsi módním doplňkem. Francouzky ale jen sem tam smočí rty, a jedna sklenička jim tak vydrží na celý večer. I při společenských večeřích, kdy se víno do sklenic průběžně dolévá, mají sklenky s alkoholem na stole spíš estetický účel. Myslím si, že Francouzky děsí pomyšlení, že by nad sebou jen na chvilku ztratily kontrolu a že by přestaly být dokonalé.

Totéž se nedá říct o Francouzích – mužích, kteří jsou schopní vypít během večera několik lahví vína a pak sednout za volant. Souhlasím ale s tím, že jsem nikdy nebyla svědkem toho, aby se některému z mých francouzských přátel opilostí pletly nohy nebo jazyk.

 

5. Francouzky si umějí užívat všední okamžiky.

Barbora: Ať jde o obyčejnou rodinnou večeři, pracovní oběd nebo ranní kávu po cestě do práce, zdá se mi, že Francouzi to neodbývají. Všechno umějí proměnit v malý, den zpříjemňující rituál. A právě tohle jim závidím ze všeho nejvíc.

Vanilka: Ano, především v oblasti gastronomie se Francouzi nenechají stresovat. Málokdy je uvidíte o polední pauze jen v rychlosti něco zhltnout a pak zaběhnout na poštu, nakoupit nebo si cokoli zařídit (ve Francii se toho přes poledne stejně moc zařídit nedá, všichni jsou přece na obědě). Nebo obědvat před monitorem počítače. Nebo večeřet u televize. Jídlo JE rituál, na který se v danou chvíli soustředí všechna jejich pozornost. Svým způsobem mají pravdu a možná se tato jejich vlastnost podílí na jejich všeobecném osobním štěstí.

 

Reklamy

16 comments

  1. Moc hezké čtení. Díky. Já Francouze vidím tahle: velký nos, dlouhé údy, baret na hlavě, pruhované tričko, červený šátek kolem krku, cigarta v jedné ruce, v druhé sklenka červeného a v podpáždí bageta. :-))

  2. Já to vidím tak, Barbi,že každá generalizace vyjadřuje realitu jen asi ze 17%. Navíc Francouzka žijící v Paříži a Francouzka žijící na Riviéře, to jsou nebe a dudy. Konečně s Češkami je tom také tak. Co ale je snad na všech Francouzích příjemné, je jejich přátelení se každého s každým. Taková ta uzavřenost ve vlastní skořápce, jako je u nás, tu opravdu oni neznají. Já jsem se snažil tuto jejich vlastnost od nich nějak pochytit…

  3. moc hezky cteni. sam sleduje tvuj stastny blog i luxusni zivot vanilky uz delsi dobu a vetsina prispevku je super. jen pokracuj.

  4. Hezky se to četlo, ale Češky bych s nimi nesrovnávala. Každý národ má své pro i proti, své dějiny, zvyky, předky a život se podle toho utváří. Jinak si myslím, že se Češky ve větším procentu oblékat umí a jsou povětšinou upravené a hezké.
    Tu ilustrační fotografii jsem také použila, u článku o kabelkách 🙂

  5. Chtěla bych jen, že: znám i pár obézních Francouzek …, že je pravda, že i ty podle jejich měřítek neupravné prostě nějak mají svůj půvab a protože jsou většinou menší a drobnější než Češky (nikdy jsem se nesetkala s žádnou, která by byla větší než já (172 cm)), platí tu asi i pravidlo: Co je malé, to je hezké.

      1. Tohle „přísloví“ na mě zkoušela jedna má 155 cm vysoká kolegyně. Při své výšce jsem s ním samozřejmě nesouhlasila 🙂

  6. Ve Francii jsem v poslední době byla několikrát, protože se mi tam odstěhovala dcera s dětmi. V Paříži jsem byla párkrát, ale opravdových Francouzek jsem viděla málo, asi to byly spíš turistky. Ve městě, kde „my bydlíme“ jsem neviděla žádnou hezkou bílou ženu. Připadaly mi bledé, nevýrazné, ale nebyly tlusté ani velké. Arabky jsem viděla buď zahalené nebo ošklivé. Indky, kromě neděle, podivně postrojené. Zato jsem viděla spoustu Afričanek – nepoznám, jestli jsou pravé z Afriky, nebo už se narodily ve Francii. Některé byly ještě větší než my (177 a 184 cm) a vždycky byly velmi originálně, zajímavě, některé naprosto úžasně, oblečené a upravené.
    Vždycky, když se odtamtud vrátím, tak mi připadá, že jsou naše slečny a ženy mnohem hezčí, ale mnohem hůř se oblékají. Doufám, že se to časem změní, jako už tolik věcí. Že i nám „z Východu“ budou prodávat aktuální moderní oblečení ve všech potřebných velikostech 🙂

  7. Príjemný článok :)) Už viackrát za poseldné obdobie som sa stretla s článkami podobného typu, ktoré približovali ženy iných národností… a je zaujímavé si od každej takejto ženy niečo vziať…od francúziek by som si požičala ich ležérne-dokonalý štýl a vnímanie jedla ako rituálu, pri ktorom sa človek neponáhľa,ale si ho užíva. Ďalším takýmto vzorom by mohli byť ženy zo škandinávie, ktoré sa vopred neospravedlňujú za jedlo, lebo nie je dokonalé, ale sa samy za neho pochvália… ich heslo je, nezabíjať šťastie len preto že nie je všetko dokonalé.

  8. Článek je moc pěkný! Možná víc než první knížka Mireiile Guiliano se mi líbí druhá v pořadí: Francouzky umí žít.

    A pak možná bude inspirující a osvěžující: Parisian Chic: A Style Guide od bývalé modelky Ines de la Fressange, má hodně pozitivních ohlasů z celého světa. V angličtině vyšla nyní 5. dubna.
    (http://www.amazon.com/Parisian-Chic-Style-Guide-Fressange/dp/2080200739/ref=sr_1_1?ie=UTF8&s=books&qid=1302254047&sr=1-1)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s