6 tipů, jak zazářit v nezávazné konverzaci

„Kde budeš vystupovat?“ „Na Můstku.“ „Já až na Náměstí Míru.“ „Aha.“ Mučivé ticho…

Nezávazné tlachání s cizími nebo skoro cizími lidmi (se spolujezdcem na vleku; s řidičem taxíku; u kávovaru s kolegou, kterého znám jen od vidění… ) je jednou z činností, kterým se zuřivě snažím vyhýbat. Ale – paradoxně – pokud se mi podaří takovou konverzaci zapříst, odnáším si lepší náladu i o kousek větší sebevědomí. Tady je pár tipů, které mi pomáhají podobným situacím čelit.

  1. Nejlepší odpovědi někdy dostanete na ty nejjednodušší otázky. Jako novinářka jsem občas donucena dělat interview s lidmi, které vidím poprvé v životě. Dlouho jsem se snažila vymýšlet si pro ně sofistikované otázky, jaké jim ještě nikdo nepoložil. Otázky, ve kterých se blýsknu svou znalostí jejich života a díla. Jejich odpovědi ale většinou byly neslané nemastné. Až po letech jsem postupně zjistila, že lidi mnohem víc rozpovídají úplně jednoduché otázky, které jsem pohrdavě přehlížela jako hloupé a prvoplánové: Jak se máte? Co vám dělá radost? Co plánujete do budoucna?
  2. Mluvte o tom, co vás v dané chvíli zajímá oba dva, radí Gretchen Rubin ve svém Happiness Project. O tom, že je ve výtahu horko. O jídle, které právě jíte. O tom, že ta káva z firemního kávovaru je opravdu hnusná.
  3. Držte se posledních 24 hodin, doporučuje komunikační teoretik Robbie Vorhaus na svém blogu Vorhaus.com. O dnešním počasí. O včerejším fotbalovém zápase. O celebritě, kterou právě dnes propírají v Blesku.
  4. Klaďte otevřené otázky. Tedy takové, na které se nedá odpovědět jen ano nebo ne. Takže místo: „Líbil se ti ten film?“ třeba „Jak jsi pochopil konec toho filmu?“
  5. Poslouchejte toho druhého a reagujte na to, co říká. Musím přiznat, že když je člověk zahlcen vymýšlením své další repliky, tohle je vůbec nejtěžší bod ze všech.
  6. Buďte pozitivní. Anebo ne. Američtí specialisté na konverzaci důrazně nedoporučují pouštět se do negativních témat, stěžovat si, nadávat, skuhrat, mluvit o válce, nemoci nebo chudobě. Prý potom budete vypadat jako notorický stěžovatel, skuhral atd. Myslím si ale, že v Čechách v tomto směru platí trochu jiná pravidla. Nadávat je povoleno – pokud se svým protějškem nadáváte na totéž.
Advertisements

7 comments

  1. pozitivní – radši – po společném „zanadávání si“ – by mi mohla ponurá myšlenka uvíznout někde v zadní části lebeně – a to by ze mne mohlo příště vypadnout:“Já se zeptám, jak se máte, Vy řeknete, že dobře – a svět stejně stojí za starou belu – tak se Vás radši ani ptát nebudu“ 🙂 stále častěji pozoruji, že mračit se a nadávat je prvotní česká přirozenost – a je to škoda.. Váš post o facial feedback 🙂

  2. Na těch šesti bodech, které jste, Barbi, uvedla je skutečně hodně pravdy. Ale v tom šestém bodě se já nezachovávám tak, že bych začal nadávat v duetu, i za cenu toho, že se rozhovor přetrhne, začnu oponovat. Nejvíc mě nadzdvihne poznámka, že za komoušů tohleto nebylo, a co stál rohlík… okamžitě se zaseknu a řeknu: „Ano, vám se patrně dařilo lépe, protože vám nevadily politické křivdy a vraždy na nevinných lidech…

    1. Jo, pane to kdyby jste slyšel co občas já slyšim od mejch spolužáků na střední, který nejspíš nemaj pojem jaký to bylo, byl by jste zklamaný.

  3. Tak tenhle článek se mi jistě jednou bude hodit. Velmi užitečné rady, které se dají opravdu využít. Také někdy nějak nevím, jak konverzovat… a hlavně, jak začít. Teď už je mi to trochu jasnější, děkuji 🙂

  4. „Small talk“ je přesně typ konverzace, kterou nesnáším. Je to totiž často společenské kecání o ničem.

    Výtah naštěstí nemáme, takže po schodech si vyměníme se sousedy akorát dobrý den a já se svou helmou na hlavě nabízím konverzační téma na ty dvě minuty úplně sama :). (Dneska je zima na kolo, ne? To jste dobrá, že takhle jezdíte, já bych se nedonutila…).

    V případě cizích lidí velice bedlivě poslouchám při představování, co o tom člověku řeknou – dá se na to navázat a z toho už se kolikrát vyklube třeba zajímavá diskuse.

  5. Já mám výborné zkušenosti s tématy o jídle. Tam se chytne snad každý a občas si z takového rozhovoru člověk přinese i zajímavé poznatky. Jako třeba z dnešní ranní kávové diskuse: ryba se prý citronem vždy upravuje až po uvaření a nikoliv před … :-). To je tedy definitivní konec citronových marinád …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s