„Jít po o“ a další dětské tužby, které si můžeme splnit hned teď

Škoda, že přání dětí a dospělých se tak rozcházejí. Kdyby nám ke štěstí stačilo to, co jsme si přáli jako děti, mohli bychom být šťastnější teď hned. To, co pro nás bylo kdysi nejvytouženější metou, je pozoruhodně snadno dosažitelné. Klidně bychom mohli například…

  • Jít domů po o.
  • Jíst večer po vyčištění zubů.
  • Při placení v samoobsluze si u pokladny vybrat lízátko.
  • Dostat v obchodě balónek, který tam mají jenom na ozdobu.
  • Jít pozdě spát.
  • Spát jinde než ve své posteli.
  • Dát si na špagety víc kečupu, než je špaget.
  • Jít na maškarní v karnevalovém kostýmu už z domova.
  • Číst stejnou knížku šestkrát po sobě.
  • V restauraci si dávat stále totéž jídlo.
  • Jít ven bez čepice, i když je zima.
  • Udělat si doma bunkr.
  • V autě poslouchat pořád dokola písničku Královské reggae.
  • Jíst nanuka, i když je venku jenom dvanáct stupňů
  • Při koupání v rybníku zůstat ve vodě tak dlouho, až máme promodralé rty.
  • Sedět v autě vepředu.
  • Hladit cizí psy.

 

Reklamy

26 comments

  1. …některé zmíněné věci mi dělají radost stále, i když jsou snadno dosažitelné a já už dávno nejsem dítě. 😉

  2. Dle tohoto výčtu jsem zůstala asi z 30% dítětem, protože chodím pozdě spát a někdy moc ráda; moc ráda si dávám v restauraci stejné jídlo a nepřijde mi to divný; chodím bez čepice, i když je zima, i když není; zásadně sedím v autě vepředu, ale to jen abych vůbec cestu přežila, přiznávám; hladím cizí psy, ale musí mít páníčka sebou; jo a ještě ten nanuk, to mi taky nedělá žádný problém. 🙂

  3. Bane, všechno není splněno. Je potřeba to napravit. Nedávno jsem si napsal takový seznam:
    – autíčko na vysílačku
    – skateboard
    – velkou autodráhu
    – večírek u televize, kdy budu jíst všechny druhy kompotů do sytosti
    – ………………
    – ………………

    Když se mě rodiče ptají, co bych rád k narozeninám, stačí zalovit v seznamu. Funfuje to !

  4. chmm – asi jsem divný rodič, ale nevidím na těch přáních nic nemožného – auto – nízký věk .. mně zůstala nějaká nesplněná, ale ty vlastně ani splnit nechci, protože jejich „plánování“ je daleko příjemnější a možná by pak ztratily své kouzlo – tak teď nevím, zda vůbec já sama jsem dospělá anebo dítě 🙂

    1. Mirku, to jste mě tedy fakt překvapil. V terminologii školkových dětí „jít po o“ znamená „jít domů po obědě“. Jde zkrátka o to, že maminka/tatínek/babička/dědeček Vás ze školky vyzvednou hned po obědě a ne až po odpoledním spánku (tomu se zase říká „po spa“).
      Musím říct, že pro mou mladší dceru je „jít domů po o“ svým způsobem lákavější než nejít do školky vůbec.
      Tenhle výraz se používal už za mého hlubokého dětství (70. léta) a používá se doteď, tak se divím, že ho neznáte!

      1. Měla jsem to štěstí, že jsem do školky začala chodit v době, kdy si mi narodil malý bráška, takže jsem chodila domů „po o“ vždycky (výraz sice neznám, ale dovodila jsem si). Jednou se ale maminka rozhodla mě tam nechat i spát a já to nějak nezaregistrovala. Marně jsem po obědě čekala v šatničce. Paní učitelka mě samozřejmě donutila jít spát (neměla jsem tam pyžamo) a já si pamatuju v těch 4,5 letech příšerný pocit, kdy jsem musela ležet a „spát“. Samozřejmě jsem nespala, vzpomínám, že jsem plakala hořce do polštáře. Já totiž spát po obědě nechodila doma už hodně dlouho.

        I když tohle teda není zrovna šťastná vzpomínka 🙂

      2. Milá Barbi, nežil jsem zde skoro 30 let (od roku 1968), takže tyto české zkratky neznám a děkuji za vysvětlení,
        marně bych si hlavu lámal…

      3. Tiež som ten výraz nepoznala a vôbec som netušila o čom hovoríte. Ale možno u mňa ide o „jazykovú bariéru“ ;-))

    2. Jdeš domů po O, nebo po S?

      Aneb tak jsme se, a vypadá to, že nejen my, ve školce „tajně“ dozvídali, kdy jdou kamarádi domů – jestli hned po obědě, nebo až po spaní.

      Panečku, jak já to spaní nesnášel! A dodnes mi to, běžně si ve tři hodiny ráno uvědomujíc, že v sedm stávám, tak nějak zůstalo…

  5. od doby co se narodili děti si víc a víc uvědomuju co všechno jsem jako dítě chtěl a „nestihl“ a moc si to užívám s dětma….jsem pak asi „horší“ dítě než ony, třeba být vod dokud to jde, apod. 🙂 plním si ty sny přes ně a s nima.
    Zase na druhou stranu, děti nesmí dostat všechno co chtějí, nebo ne dřív než to doopravdy chtějí a sní o tom, přišli by o to po tom toužit. Občas ujedu a předbíhám svými představami z dětství co jsem já kdy chtěl ty jejich 🙂 Ale ony vymyslí zase další věci. Je fakt, že není nic krásnějšího, než jejich rozářené oči, když najednou mohou to, po čem toužili. Radost dětí asi nic nepřekoná.
    S tím seznamem, připomnělo mi to knihu „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“ tak se to všechno zrodí. My dospěláci jsme proti nim naprosto nudní 🙂

  6. Asi jsem stále dítětem. Jediné co se mi nedaří je jít domů po „o“ a dostat balónek v obchodě 🙂 Jinak vše si dopřávám i dnes 😉

  7. Kdyby nám rodiče dovolili všechno, pak bychom tu jistě četli vzlyk na tím, že nás neměli rádi, protože nám nenastavili hranice.

    Když si představím, že bych měl za pár dnů umřít, nelitoval bych toho, že mě rodiče nutili nosit v zimě čepici. Nebo že jsem nedostal mé vysněné autíčko. Spíš bych litoval toho, že mezi námi neproudilo více lásky. A „vem si čepici, abys nenastyd“, v tom je kus lásky.

    1. No jistě… i já přece nutím své děti nosit čepici, nejíst po vyčištění zubů… a dost mě otravuje, když chtějí v autě poslouchat stále tutéž písničku.

  8. Bylo dokonce pod nulou a naše děti chtěly nanuka. Dostali ho se slovy – jezte rychle, ať vám to nevystydne…

  9. Baru, to je dokonalý výčet! Musím uznat, že „jít dom po o“ byla i v mých očích vskutku výsostná výsada. Pamatuju se, jak jsem si – pravda, nebylo to ve školce, ale v družině, snad v první třídě – zfalšoval omluvenku od mamky (byla psaná zelenou rozskřípanou fixou na špatně ustříhnutej papír)… no neprošlo mi to. Jednou jsem se snažil družinářce namluvit, že „ta paní venku“ je moje babička, která mě přišla vyzvednout 😀

    Z jinýho soudku… Hrozně mě taky bavily takový ty papírový paraplíčka ze zmrzlinovejch pohárů! Na tom párátku maj vevnitř namotaný nějaký čínský noviny! Schválně to někdy prozkoumejte, je to hrozně zajímavý :))

    1. No jo, ty mám taky ráda. Hlavně mě baví, když opravdu fungujou, tj. že se dají roztáhnout a zase složit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s