Chvála papírových pohlednic

Taky se vám stává, že nějaká bezvýznamná, úplně obyčejná věc zlepší váš život daleko víc, než byste úměrně jejímu významu očekávali? Po magnetech na ledničku a omalovánkách jsou na řadě papírové pohlednice.

Nemám nic proti e-mailům, esemeskám a pozdravům zaslaným po Facebooku. Papírová pohlednice z cest, to je ale přece jenom něco úplně jiného. Přichází vždycky jako překvapení. Nikdy se nemůžete úplně spolehnout, zda a kdy přesně dorazí. Svým způsobem je to malý dárek, který se znenadání objeví ve vaší poštovní schránce: kartička potištěná obrázky Lipna, Lipska nebo Lisabonu, podle toho, kde vaši přátelé právě pobývají. (Nejraději mám ty z českých zapadákovů, které neoplývají historickými památkami, a tak se na svých pohlednicích chlubí místním nákupním střediskem, obrázkem návsi nebo panorámatem s dominantou kravína.) A potom ty texty! Obvykle se dozvíte něco o počasí a turistických atrakcích, které odesílatel právě navštívil. Co je ale nejdůležitější: pohlednice je hmatatelný důkaz, že na vás někdo myslí. Právě proto je uschovávám a uchovávám hned vedle rodinných fotografií.

Reklamy

6 comments

  1. No přemýšlím, jak dlouho jsem nedostal pohled. Už ani nevím. Ale každopádně je tvůj článek dobrou inspirací, příště až někde budu, určitě pohled pošlu. Je to hodně radosti za málo námahy. A takové věci jsou skvělé! 🙂

  2. Já pohlednice sbírám taky. Mám je svázány ve dvou balíčcích jako „Liebesbriefy“, v tom prvním mám své vlastní pozdravy, které jsem kdy ze světa poslal mým rodičům, manželce či dceři a v tom druhém jsou pohledy, které jsem naopak já dostal od mých přátel, příbuzných či kamarádek. Jsem v tomto ohledu hnidopich a mám je seřazeny chronologicky od roku 1968 do 2006. Potom pohledy zcela ustaly a nahradily je e-maily (bohužel). Mimo to mám několik vzácných pohlednic a nejvzácnější je čistá pohlednice odnikud nikam, s kyticí ve váze, kterou si máti koupila jako přelohu k malování a na níž jí otec ráno při odchodu do práce napsal krasopisně vzkaz:
    Martičko! Napiš dole odpověď! Dalas mi k ševci už ty druhé boty? Zdali ne, učiň tak určitě! Odpověď:…
    A máti tam stručně připsala: Nedala, neměla jsem ani čas.
    (Dnes by bylo otci 107 a matce 102 let)

  3. s těmi pohlednicemi máte naprostou pravdu, něco podobného se děje i s ostatními věcmi, např. fotografie máme v notebooku už ne všechny jako dřív papírové, takže při návštěvě se řekne „pojdte se podívat na fotky na notebook“ místo toho, aby je každý dostal do ruky. Podobně romantika končí i u cestování vlakem apod. kdy dnes většinou pro úsporu peněz a času se jede autem. Možná tohle vypadá, že je to něco jiného, ale mě přijde, že celkově byly některé věci fajn, než přišli sms, notebooky apod. Ale je to chyba, pohled žádná sms nenahradí, tento rok určitě nějký pošlu 🙂

    krásný den
    Michal

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s