Proč mi doma stále chybí toaletní papír, zubní pasta a houbičky na mytí nádobí

Rozhodně nejsem nijak zvlášť šetřivá osoba. Skutečnost, že mám doma ve skříni čtvery krátké černé šaty mi rozhodně nezabrání v tom, pokukovat po dalších, pokud mě něčím osloví.

Když ale přijde na základní vybavení do domácnosti – toaletní papír, zubní pasty, tablety do myčky na nádobí nebo třeba hadry na podlahu – přepadá mě zvláštní druh nepochopitelného skrblictví, kombinovaného s liknavostí. Zásoby doplňuji vždycky až v okamžiku, kdy už opravdu není vyhnutí. A jednotlivé propriety kupuji jenom v tom nejnutnějším množství.

Tak například, nové balení toaletního papíru koupím až ve chvíli, kdy se celá rodina den nebo dva utírá papírovými kapesníčky nebo mými vatovými odličovacími kroužky.

K nákupu nové zubní pasty se odhodlám až poté, co několik dnů musím před každým čištěním zubů položit starou tubu na zem a dupat po ní ve snaze aspoň něco z ní vymáčknout. (A navíc mi připadá jaksi hříšně rozmařilé koupit víc než jednu tubu najednou.)

Houbičky na mytí nádobí používám až do chvíle, kdy jsou úplně zpráchnivělé a drobí se z nich našedlý molitan.

Pokud jde o hadr na podlahu, myslím, že stále vlastním ten památně historický kousek, který jsem si slavnostně koupila, když jsme se přistěhovali do našeho současného bytu.

A zásoby mýdla na mytí rukou někdy doplňuji až poté, co vyzkouším, jaké to je, mýt si ruce jarem, šampónem nebo obsahem bublifuku.

Ano, myslím, že kdybych byla ochotnější utrácet za to nejobyčejnější vybavení domácnosti, určitě bych byla šťastnější.

A co doma chybí vám?

Reklamy

11 comments

  1. a přebývá hladká mouka… na nákupy vyrážím až když všechny zákonem povolené metody obrany selžou, občas vyzbrojena seznamem. Pravidelně jej píši, stejně pravidelně v předsíni zapomínám. Fyzicky bloumám mezi regály, duševně nepřítomna, neboť si snažím vybavit, co vlastně bylo psáno. Celkem pravidelně mi pár položek přebývá (ponožky, koření, květiny), další chybí (nový kartáček, balení kapesníků.. a podobné nedůležitosti. Ale – hladkou mouku přinesu vždycky. Bezdůvodně – nemám pekařství, cukrárnu, v konzumu nepracuju… netuším. Rodinku uklidňuji slovy:“ máte mně, co víc si přát?!“

  2. Možná funguje nějaká telepatie, ale já jsem zrovna přemýšlela, že o toaleťáku něco jistého napíšu.
    K tématu: Tedy, já to mám úplně naopak, Pasty na zuby, toaleťáky, mýdla a šampony mám v zásobě vždycky.
    A teď k tomu WWC papíru: Nejraději kupuji papír drahý, ale když je v akci. Takto jsem naposledy koupila toaleťák Lambi a je úchvatný a jedinečný. Prostě já ujíždím na kvalitě toaleťáku 🙂

  3. Omlouvám se, že trochu odbočím od daného téma, ale připomnělo mi to anekdotu ještě z totáče. Česko začalo vyrábět nový typ ruského letadla, ale už při každém zkušebním letu se ulomilo jedno křídlo. I povolal se na pomoc sovětský poradce a ten nařídil: Provrtejte ten spoj křídla s trupem 160 otvory. Čeští machři žasli, že tam, kde to praská mají ještě navtat díry? Ale učinili tak a nastojte, křídlo se neulomilo!
    Vysvětlení podal Oleg Nikolajevič Poklopcov: „Éto náša metoda dlja toaletněgo papira. Ten se tóže protrhne všude, jen ne tam, kdě je perforóvan!“

  4. V tomhle my jsme s manželem syslíci. 🙂 Musíme mít zásoby hadrů na cokoliv, houbičky na nádobí též, toaletní papír jakbysmet, mýdlo, jary (nejlépe ve dvou vyhotoveních, co kdyby si k nám přišla umejt nádobí půlka baráku :-)), sprcháče, toaletní tampónky, já pro sebe krémíčky a pudříčky. A už jsem si řekla, že nebudu blbnout, že počkám, až bude nevyhnutelno, což se mi splnilo u krémíčku. Ale ty infarktové stavy, že ráno vstanu a nebudu mít čím napatlat Bláňu, to mi za to nestojí. :-))) Já jsem vlastně pyšný sysel.

  5. Teď vidím, Barbi, že jsem vůbec neodpověděl na Vaší otázku, co chybí u nás doma? Dalo by se to globálně shrnout asi takto: Když je manželka doma, tak nechybí nikdy nic, ona to má všechno stále v evidenci. Když ale odjede třeba za sestrou a já jsem slaměnej vdovec, tak se dá říct, že po třech dnech chybí skoro všecko. Již čtvrtý den není kafe, pivo, chleba, máslo, šunka, sýry, vejce a pak tedy musí nastoupit konzervy, když dojde i to, tak jsou dvě možnosti, buď se žena vrátí a zase zavládne pořádek, nebo chodím na jídlo do hospody.
    Ostatní věci nepotravinové, nejsou problém, zásoba vydrží klidně i půl roku (moje žena vše zřejmě přezásobuje pro případ zemětřesení, okupace, tsunami či třetí světové války)…

  6. Sůl. Cokoli čím se nechá osolit pokrm či voda na těstoviny. A pak občas cukr. Chybějící sůl zaregistruje první manžel. Absenci cukru ve spíži i cukřence odhalí jako první návštěva toužící po kostičce či lžičce cukříku do kafe. Trapas. Ale když já používám cukr jen když zavařuji a nebo jako starter do kvasu. Nepeču, nesladíme, od října do července na cukrovou dózu sedá prach. Místo vánočního cukroví zobeme křížaly…
    Jo a párátka taky zapomínám dokupovat.
    Ale na kytku řezaných růží nezapomenu nikdy. Ani ji ale nemám na nákupním seznamu.

  7. Při nákupu si usilovně snažím vybavit, co že to opravdu moc potřebuji doplnit. Marná snaha. A to jsem si to doma řádně zapsala. Úžasný pocit, když se mi rozjasní a já si vzpomenu! Pak to ale občas končí tím, že mám ve skříňce třeba 4 úhledně vyrovnané lahvičky kečupu. Vzpomněla jsem si, ale zapomněla, že už bylo doplněno:-).

  8. Pokaždé když něco nakupuji někam jedu něco zapomenu. Za ty roky jsem si na zapomínání zvykl, i když se to někomu nelíbí se nesmí zlobyt. Lidská vlastnost.Pro mne je špatné když zapomenu cukr. Čaj a kafe bez cukru není to pravé ořechové 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s