Spánek je tím, čím dřív býval sex

Šípková Růženka

Šípková Růženka

Sníme o něm. Fantazírujeme o něm. Nikdy ho nemáme dost. Zatímco sex se stal všudypřítomným a jaksi všeobecně dostupným, se spánkem je to přesně naopak. V životě je pro něj nějak čím dál míň místa. Je tím prvním, co obětujeme, když toho máme moc – moc práce, moc zábavy, moc velkou horu prádla na vyžehlení, moc filmů, které nutně potřebujeme vidět.

Já sama jsem na dnešek spala sedm a půl hodiny. Poprvé po třech dnech. Moje skóre z předchozích nocí je dost bídné. Z neděle na pondělí: čtyři. Z pondělí na úterý: šest. Z úterý na středu: pět a půl. Počítání „naspaných“ hodin se pro mě stalo nervózní obsesí. Když po půlnoci skládám nádobí do myčky a vím, že za šest hodin mi zazvoní budík, mám pocit, že doháním ujíždějící autobus. Vím sice, že málo spát je zaručený způsob, jak nebýt šťastnější (a odpoledne v práci usínat a řešit to kafem a čtverečky čokolády), ale nedokážu se vzdát jediného času, který mám opravdu sama pro sebe.

Podle novinářky Arianny Huffington, zakladatelky stránek The Huffington Post, je spánek a jeho nedostatek nové feministické téma: „Být dobrá v práci a být dobrá matka, v tom nemáte na vybranou. Ale v případě spánku ano.“

Dá se s tím něco dělat? Tony Schwartz, zakladatel projektu The Energy Project, říká, že to jediné, co můžeme udělat, je dát si na ulehnutí do postele pevný deadline, jako na odevzdání důležité práce: „Jiná možnost, než chodit dřív spát, neexistuje. Vstávat později nemůžete, už teď patrně vstáváte v tu nejpozdější hodinu, jaká je pro vás přijatelná.“ Čas navíc, který získáváme tím, že vynecháváme spánek, je podle něho pouhá iluze: „Pokud dlouhodobě spíte méně než 7 hodin denně, nevíte, jaké to je, být doopravdy vzhůru.“

 

Reklamy

28 comments

  1. Mňam ! Dobrej článek.
    (A hele, Báro, proč je to nový feministický téma ? Pro chlápky to neplatí ? Ty to přece maj taky, ale důvody jsou jiný.)

    1. Díky, Michale.
      Ohledně toho feministickýho tématu – připadalo mi to jako zajímavý postřeh, hodný ocitování.
      Já netvrdím, že chlapi spí dost. Nicméně, je tu jeden drobný rozdíl. Aspoň v naší domácnosti.
      Já nemám pocit, že mám opravdu „volno“, dokud děti nespí. Dokud skutečně neusnou, nevnímám ten čas jako „svůj vlastní“. Takže „svoje věci“ začínám dělat třeba v devět, v deset večer.
      Kdežto Jirka, můj muž, si klidně jde číst do postele třeba v sedm večer. Takže pak samozřejmě nemá potřebu být vzhůru do dvou v noci.

      1. Já děti nemám, takže teď kecám čistě teoreticky, ale svoje případný partnerky sem dycky postrašil chutí (teda vlastně požadavkem) rozpůlit si mateřskou dovolenou. Takže vlastně nevím, možná kecám.
        Můj kolega (za ženu má kanaďanku) opakovaně vyváděl z míry naše klienty na jednáních, poněvadž zhruba obden nosíval na břiše mimino v tom šátku. V Čechách to pro mě byla docela zajímavá studie. (Pohádka nemá šťastný konec – aby mohli žít tak jak potřebují, odstěhovali se oba rodiče do Kanady a tam se jim narodila dcera …)

        Komické je, že Tvůj článek jsem si přečetl příjemně rozespalý, v práci mám postel. To je zase překvapení pro moje klienty, když jim „odborně“ doporučuju si to tak udělat, poněvadž toho během dne udělají víc a spokojenějc, když si po o. zdřímnou.

      2. Je to přesně tak. Aniž bych se chtěla feministicky opírat do mužů. Vůbec!Ale nejdéle zprávami se k televizi usedá, protože je důležité a in vědět co se děje a v půlce už se spí. Děti usnou po 21h a manžel mnohdy ani neví, že mu daly pusu na dobrou noc. také je unavený. Tak než to vše porovnám a poklidím , je po 22h a to nemluvím o škole, kterou jsem si -neuvážená -ještě navalila, takže jsou dny, kdy nespím skoro vůbec a pak samozřejmě v autě zastavuji , abych předešla mikrospánku. Nastavit pevný deadline k uléhání do postele??? Tak to mimo sněhu před barákem budeme odhrabovat ještě nádobí a prádlo uvnitř naší „nory“. A to nemluvím o tom, že sice to navenek vypadá poklizeně a možná ůehce žurnálově, ale jen já vím, kde jsou ty rezervy..co vše nemám. Okna, vytřená linka zevnitř, odmražená lednice, roztříděné věci dětí, ze kterých už vyrostly, vyklizený botník ještě z podzimu, bordel v technické kam valíme vše v uklízecím záchvatu, ale tam to končí…atdatd.Ona ta práce sice neuteče..ale také ji za mne nikdo neudělá, protože jsou práce, o které se nikdo nerve a to mám manžela, který nepatří mezi ignoranty typu Vency ze Slunce seno jahody :-)..Takže pokud mám nějakou vlastní normu a představu, v čem chci bydlet a jak by to mělo podle mne kolem nás vypadat, aby prostředí kultivovalo nás i naše děti , které vychováváme, budu nejspíš muset padat na ústa, dokud to vydržím. Je totiž jiná doba a chce se toho po nás víc než dřív. Asi do doby, kdy se zjistí, že nejsme roboti a i my máme nějaké mantinely. Dřív muž lovil a žena udržovala ten krb, který večer s uspáním dětí už jen tak pozametla…Teď se vrátíme z práce a ještě na nás ten pomyslný krb pokřikuje 🙂 z každého koutu – troubou počínaje a jehlou a nití u opětovně roztržených punčocháčů naší Amálky konče.Tak nevím. Deadline…….???

    2. Michale, ohledně toho feminismu, ještě jsem přidala do textu odkaz na článek, odkud jsem převzala tu citaci.

  2. Tohle je pro variantu chci spát, můžu usnout, ale nemám čas. Co teprve varianta: chci spát, mám na to čas a ne a ne usnout … 🙂 Ta následuje hned po té první …

    1. Ano, slyšela jsem, že to existuje… ale z vlastní zkušenosti to neznám. Proto taky o tom nepíšu 🙂
      Ale věřím, že ty důsledky, které se projeví následující den, jsou v obou případech stejné.

  3. Za mlada jsem měl také snahu podceňovat nutnost spánku a říkal jsem vždycky, že když se místo osmi hodin spí jen čtyři, je pak nutno spát 2x rychleji, čímž se to vyrovná. Jenže potom, když přibyla léta, rozvod a starosti, dostavila se nespavost, a to je zlá věc. Naštěstí jsem si ji vyléčil v lázních (viz odkaz). Zato teď „na stará kolena“ spím jako pařez, večer obvykle píšu, když je báječné ticho a klid a chodím spát když se takzvaně dostaví „mžutka“, to jest mezi jednou a druhou hodinou a potom logicky vstávám mezi devátou až desátou…

    1. To vám tedy, Mirku, upřímně závidím. Moje pracovní doba by mi taky umožnila vstávat později, ale protože české základní školy se stále drží rakousko-uherského časně ranního modelu, asi budu ještě pár let muset vstávat před půl sedmou. Než začnou děti dělat snídani mně.

  4. Osvědčená alternativa je jít spát v devět a oblíbenému filmu / knize / blogu dát čas od probuzení (cca. 4 h) do okamžiku, kdy se děti začnou vypravovat do školy (cca. 6.30 h). Jest tak možno to podstatné dělat s energií a naopak pro následnou práci v Kolbence je výhodné, když člověk ráno upustí páru a není roztěkaný …

  5. Mě mamka říkávala, že osm hodin potřebuje každý člověk (dítě, dorostenec) co se ještě vyvíjí. Dospělý pracující člověk si bohatě vystačí s šesti hodinami. Už jsem se tímto nějaký ten rok řídil, ovšem pak se mi čím dál tím častěji stávalo, že o víkendu se probudím po 10-12 hodinách. Tak teď chodím spát tak abych měl aspoň sedm hodin spánku. Bohužel o víkendu se nic nezměnilo, budu na tom muset ještě zapracovat.

  6. hezké zamyšlení. Jsem šťastný tvor 🙂 Mohu „dřímnout zavěšená na tyči v tramvaji“ což mně osobně pro osvěžení mnohdy stačí. mám opačný problém. posledních 22_24 let spím 5hodin+20minut poO. nikdo a nic mi „moje“ nevezme. Ale – když spím déle – cestování atp. – jsem více unavená. Cesta mi sice rychleji uběhne, ale ještě dva dny poté se cítím vyšťavená.

  7. V současné době také trpím deficitem spánku. Já jsem dříve (to už děti byly velké) milovala snídaňový čas a kvůli němu jsem vstávala o hodinu dřív. Byla to doba ticha, klidu, kterou jsem si užívala sama jen se svými myšlenkami. Dlouhá snídaně je skvělá věc. Ovšem ve školkových a školních letech to byl ranní kvapík!!! Praní a žehlení u nás probíhalo o víkendech.

  8. Se spánkem platí přímá úměra s časem. Buď ho máme, nebo nemáme. Jako mimina a děti máme hodně času i spánku. Trochu se to ovšem hroutí v dospělosti a nakonec na stáří máme čas, ale spánek nepřichází. To, alespoň já zatím beru jako výzvu k aktivnímu životu. Teď mám ale mimino, takže spánek i volný čas nic moc. Alespoň že se snažíme o víkendu zavést Brunch 🙂

  9. Já měla vždycky velikou výhodu, protože jako malá jsem byla nemocnější a stalo se pravidlem, že mám dost spát. Dítka jsme si naskládali rychle, takže polední klid byl zaveden okamžitě u prvního a co maminka dělala? Taky občas chrupla. A jak se jí chrnělo, panečku. Mimochodem, až do cca 45 let jsem vypadala o nějakých 5 let a více mladší. I v časech, kdy jsem dělala na směny. Souvisí to i s tím, že jsem se brzy musela naučit pár fíglů na odbourání stresu.
    Manžel sice občas útočil, že jako nechápe, jak někdo může tolik spát, že on čtyři nebo pět hodin… No, já si to udržela. I tak se občas někdo našel, že nevěřil, kolik toho stíhám. Teď jsem čerstvě zjistila, že nějak blbě počítám. okolí pořád, že furt spím, ale ono to bylo šest a půl hodiny během týdne! Tak to tedy ne, začala jsem mít i tu trošku spaní rozbitou stresy, takže po deváté vyčůrat, pomodlit a spát.
    Jsem založením silná neurotička, ale nechci být závislá na lécích, jak to vidím na příbuzných. Život se se mnou nemazlil, takže i žaludeční i srdeční neuróza už tu byly, teď se stres ukazuje i bolestmi po pásovém oparu. Nemám víc, jak pět dnů dovči dovolenkovaté, protože studuju ve svém volnu. Holt si přihodím víc odpočinkova. A prodlužuji spánek, dělám mnoho věcí s plným nasazením. Jedu do školy? Je to výlet. Očuchám si krámy, dojedu holt pozdějším spojem. Nebo si dám nocleh a večer s kamarádkou a ráno se vracím jak po dlouhé doěb a z jiné planety. Člověk se musí trochu ukecat. Takže žádné prášky, málokdy kafe a s chutí trochu piva (že bych si dala po čtrnácti dnech?) 😉
    A radost ze života, z mnoha drobností. Jde to.

  10. Jsem ohromená a nadšená Vaší intenzivní odezvou na toto zdánlivě obyčejné téma. Rozhodně se k němu ještě vrátím!
    Zdraví Barbora

  11. Jedu takhle po liště a dívám se, kdo v kolik hodin ten či, onen komentář napsal a rozděluji si lidi na ty co spí dobře, na ty co jsou noční můry a ty co jsou závisláci, já jsem byla celý život, jak se tomu teď říká závislák, pokud jsem něco dělala, tak až do morku kosti, a na to se musí jednou dojet, téměř až na konec, než člověk pozná že je to všechno založeno na jeho svobodném rozhodnutí, jaký zvolí optimální způsob života, co do svého rozvrhu hodin zařadí, jako důležité a co zahodí do smetí. Přeji všem sladké spaní. Anna

  12. Spánek. Spím ráda a snažím se opravdu chodit do postele tak, abych byla dobře vyspalá. Pokouším se nenechat ovlivnit nedodělanými povinnostmi, ale… ono je to dost těžké. Bohužel. A přitom je spánek tak důležitý!

  13. Je to právě 4. vý-měsíčí, co jsem prakticky denně hostem na tomto blogu (přesněji řečeno 123 dní). Tenkrát mě upoutaly tyto řádky v článku „Můj muž na mě promluví i dvakrát za večer“:

    On: (pohled se mu rozostřuje a stáčí se k televizní obrazovce)
    Já: „My bychom možná taky mohli jet bez dětí, kdybychom je dali k tvojí mámě. Co myslíš, nebude jí to vadit? Aby jí nepřipadalo, že jí je dáváme na hlídání moc často.“
    On: (v tuto chvíli už zřejmě dlí v jiné dimenzi a neodpovídá.)

    Milá Barbi, chtěl bych Vám poděkovat, že jste mne už tolikrát opravdu rozřehtala Vašimi slovními obraty, vážím si toho, to před Vámi dovedl snad jenom pan Horníček…

  14. Zatímco spánek se pro mne stal vsudypritomnym a lehce dostupným nemohu říct to samy o sexu.
    And I am very sorry Mike, that your friend marry a Canadian 🙂

    This is a cool site, Barb.

  15. Ahoj Barbora,
    musim sa ti velmi velmi podakovat, ze si si zalozila takyto uzasny blog. Sledujem len blogy o vareni a sem-tam o mode a zabudla som nejako, ze existuju aj ine:-D Tento tvoj je podla mna najlepsi aky som nasla. A to preto, pretoze sa ti podarilo ma niekolko krat tak rozosmiat, ze az moja spolubyvajuca nechapala co sa deje a ked som to rozdychala, nahlas som jej citala cele tvoje clanky, pretoze som citila, ze sa s nimi musim proste podelit. Uz tri vecery po sebe sa vecer (po splneni vsetkych dennych povinnosti) odmenujem tym, ze si precitam par tvojich clankov. Zbozujem tvoj pohlad na veci, tazko povedat, ktory clanok je najlepsi, vsetky su skvele! A dnes vecer som objavila tento tvoj clanok, ktory ma mimoriadne chytil za srdce, pretoze posledne 2 mesiace zijem velmi hekticky a bohuzal to este par mesiacov nebudem moct zmenit, tak sa s tym snazim nejako vysporiadat. dari sa mi to celkom, ale citim taky nedostatok spanku a taku unavu, ze niekedy mi je az do placu. ked som docitala tento clanok, rozhodla som sa, ze na dnesok uz vypnem pocitac a idem spat. sice tak pridem o par tvojich dalsich clankov a par zbytocnych klikov po facebooku, ale aspon mi nieco zvysi na dalsie dni:-D Hlavne sa tesim ako zajtra pridem z koleje domov a precitam to vsetko svojmu priatelovi, pretoze on je dost pesimista a chyba mu tento hravy pohlad na svet, dufam, ze mu tvoje clanky nieco daju do zivota.

    Proste som ti musela konecne napisat. Podakovat sa. Tak vseobecne. Za spestrenie narocnych zivotnych chvil. Pokracuj v tom dalej, neprestavaj pisat, bola by to obrovska skoda!!!

    Maj sa krasne:-)
    Aneta

  16. Já osobně spím už několik měsíců 3-4hod denně. Občas se mi povede i 5 hodin, ale to je jen výjimečně. Můžu si za to sám, pracoval jsem dlouho do noci a teď mám poruchy spánku. Když usnu, tak natvrdo, ale moc dlouho to nevydrží.

    1. A jak potom fungujete přes den? Jste unavený? Já se po čtyřhodinovém spánku cítím stejně, jako bych měla kocovinu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s