O čem nejčastěji lžete?

Pinocchio

Pinocchio

V knize Happiness Project od Gretchen Rubin jsem našla zajímavý tip: chcete-li zjistit, co byste v životě mohli změnit, zaměřte se na to, o čem nejčastěji lžete. Nejvýmluvnější jsou takové ty malé, bezvýznamné lži, které neslouží žádnému účelu, ale jenom nám vylepšují image před naším okolím nebo před námi samotnými („Zapálím si jen dvakrát, třikrát týdně, pane doktore.“). Právě ty totiž nejvíc vypovídají o tom, jak se naše představa o tom, co by mělo být, rozchází se skutečností.
Tak například já jsem se nedávno přistihla při lži během zaškrtávání jakéhosi anonymního (!) výzkumného dotazníku, ve kterém jsem velmi hrubě zkreslila údaj o tom, kolik času tráví moje děti u televize.

  • Než jsem přestala kouřit, svému lékaři jsem soustavně lhala o počtu svých denně vykouřených cigaret. Naštěstí už devět let nekouřím vůbec. (A to je vlastně taky lež, protože za poslední půlrok jsem na různých večírcích vykouřila dvě cigarety. Dobrá, tak tři.)
  • Kdykoli mám na sobě něco nového a někdo se mě zeptá, kolik to stálo, skutečnou částku snížím asi tak o čtvrtinu nebo o třetinu. Jen abych neměla pocit, že moc utrácím za oblečení.
  • Zjistila jsem, že lžu dokonce při vyplňování testů v časopisech! Třeba o tom, jak často chodím cvičit.
  • A kdybyste se mě zeptali, kolik jsem za loňský rok přečetla knih, kolikrát jsem za posledních pět let byla na večeři se svým manželem, kolik mám doma pokojových květin nebo kolik času trávím bezcílným surfováním po internetu… pravdu vám rozhodně neřeknu.

*

*

I tento pátek najdete můj Šťastný pátek na Elle.cz.

Advertisements

14 comments

    1. Já jsem se už 5 let vůbec nevážila. Vůbec, ani jednou. A předtím jenom během těhotenství, kdy jsem se musela zvážit přímo před sestřičkou v ordinaci. Takže když někde musím nahlásit svojí váhu, říkám fiktivní číslo, na jaké se zrovna cítím 🙂

  1. Lhát se musí! Ať to zní jak chce blbě. Jenže pozor, jsou lži hezké, či idiferentní a ošklivé či zavrženíhodné.
    Takže lež hezká a milá je třeba, když potkáte na schodech v baráku tu nejprotivnější drbnu a řeknete jí: „Dobrý den, paní Buclíková, už jsem Vás dlouho neviděl, jakpak se máte?“
    Pak je lež nutná a indiferentní: „Vážení přátelé, děkuji všem mým voličům, za jejich hlasy a přeji jim vše nejlepší…“
    A pak je lež zlá a zavrženíhodná: „To je vod tebe, Vláďo, sprostý a neodpustitelný podezírat mě, že já, tvá věrná žena,jsem měla ňákýho milence když jsi nebyl doma!“
    „Tak já nevím, ale ty podlíkačky v mý posteli určitě nejsou moje!“

    1. 🙂 To se nám takhle doma zjevily v prádle cizí pánské ponožky a trenýrky a já s tím vážně neměla nic společného. Naštěstí můj manžel není Othelo, takže ještě dýchám 🙂

  2. Tak tedy s pravdou o lžích ven. Přiznaný čtvereček čokolády se někdy rovná až tabulce. Mytí oken, pucování koupelnových spár a omývání vršků kuchyňských skříněk se nekoná ani jednou za měsíc, ani za dva, ani… Pravý počet vykouřených cigaret, denně snědených porcí zeleniny, hodin strávených sportováním se doktorka taky nikdy nedozvěděla, stejně tak žije svět ve zcela mylné představě, kolik že jsem to přibrala v těhotenství. A ještě by se našly, ale nebudu si kazit pátek tím, že jsem sedmilhář… 🙂

  3. …lžu sama sobě (vynalézám objektivní příčiny, proč jsem si nesplnila denní plán), jednou za dva roky na preventivních prohlídkách(kdybych vyjmenovala kde všude mne píchá a co bolí, vystaví mi úmrtní list) – a doktor předstírá, že mi věří. Tak si lžeme společně. Zásadně nelžu partnerovi – v ničem /je to vzájemné a občas „není co závidět“/. Když jsem se jednou dočetla – mimochodem přivedl mne k tomu Váš článek o „tajných potěšeních“ – že každý řekně denně průměrně tři drobné lži, napsala jsem post a trvám si na svém. Osm let se vyhýbám lhaní-konvence obcházím, milosrdné toleruji. Ne každý má štěstí, aby mu malý šprček ukázal, že „to nestojí za to“…

  4. To je zajímavé. Moc zajímavé tvrzení. Myslím, že je to pravda. Jistě si teď budu všímat více těchto malých lží a něco s tím provedu 😉
    Jinak, bezcílné surfování po internetu. To znám moc dobře….

  5. Taky si občas kosmeticky upravuju pravdu, ale spíš jsem ten typ, co na sebe všecko práskne a ještě realitu trochu zhorší. Občas lžu o tom „kolik to stálo“, vždyť 1399 je přece skoro stejně jako 1200, nebo ne? Nevím proč se tak stydím, za sebe utratit peníze, ale ne tolik, abych je neutratila 😉

  6. Lhaní je velmi náročná disciplina, která vyžaduje naprosto dokonale fungující paměť. A tu nemám …. :-). Pravda, ještě tu jsou lži milosrdné.

  7. Já zase tak moc nelžu. Čokoládu a úklid probíráme s kamarádkami a moc se u toho bavíme, protože jsme na tom víceméně stejně. Váhu jsem vyřešila tak, že se už nejmíň deset let nevážím, a když nějaká doktorka chce vědět kolik to je, musí si mě zvážit nebo to odhadnout. A hlavně jí dopředu říkám, že ten údaj nechci slyšet. Duševní rovnováha je křehká. Lžu ale, když říkám, jak se mám dobře a jak jsem spokojená v práci. V práci bych byla spokojená, ale často se bojíme, kdo zase dostane výpověď. A že ji už dostala spousta lidí. Doma moc šťasatná nejsem, protože se mi stýská po vnučkách, které teď bydlí dost daleko. Přeju jim šťastnější život a lepší finanční situaci, ale byla jsem s nimi od narození 😦
    Když lžu, že je všechno ok, nikdo se dál na nic neptá a nepokouší se ze mne vyrazit nějakou „výživnou“ odpověď 🙂

  8. Lež je relativně „v pořádku“, pokud nás potěší a ostatní nezarmoutí, ale jak je tu i hezky zmíněno, sami před sebou neutečeme, i když se snažíme.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s