Buďte šťastnější: napište děkovný dopis

Profesor Chris Peterson na University of Michigan uložil svým studentům za úkol napsat dopis jako poděkování někomu, kdo pozitivně ovlivnil jejich život. Studenti měli tyto dopisy psát každý týden a ukázalo se, že po jejich dokončení byli nejen šťastnější, ale chtěli v jejich psaní pokračovat i poté co projekt skončil. Profesor Peterson svým žákům ovšem nepřiznal, že on sám žádný podobný dopis nenapsal. „Připadalo mi to takové trapně sentimentální,“ ošíval se. Ale když to nakonec opravdu vyzkoušel, zjistil, že „děkovací dopis“ je jedinečný způsob, jak si zvednout náladu a připomenout si všechno, za co v životě můžeme být vděční.

Upřímně řečeno, byla jsem na tom stejně jako profesor Peterson. Už samo slovní spojení „děkovný dopis“ mi připadalo spíš jako pojem ze světa mezinárodní politiky (něco jako „rezoluce na nejvyšší úrovni“ nebo „pakt o neútočení“). A představa formálního vyjadřování vděčnosti se mi tak nějak příčila.

Dokud jsem minulý týden nedostala SMS od kamarádky, u které jsme den předtím byli na večírku. „Myslíme na vás,“ napsala. „Díky za skvělej mejdan.“

A moje dcera mi namalovala obrázek usmívající se zubatky s dlouhými vlasy jako odstávajícími dráty a napsala na něj „Mami, mám tě ráda.“

A znovu jsem si přečetla některé z Vašich komentářů, které mi dělají radost každý den.

To všechno jsou taky děkovné dopisy, uvědomila jsem si. Nejsou formální, nejsou sentimentální a nejsou trapné. Jsou prostě krásné.

Takže tady je jeden ode mě:

Milí čtenáři Šťastného blogu,

když jsem před čtyřmi měsíci začala tento blog psát, neměla jsem ani tušení, že právě Vy mi přinesete tolik radosti. Děkuju Vám za to, že můj blog čtete a že reagujete na moje články, takže vím, že některé věci vidíme podobně. Je mi s Vámi dobře a díky Vám jsem šťastnější.

Milá Naďo, Radush, Mirku, Jolano, Vanilko, Zaroxi, Pavlo, Ivane, Blanko, Michale i všichni ostatní, díky!

Barbora

 

Advertisements

14 comments

  1. První cesta sem na blog byla náhodná…
    Ale už sem chodím denně, zcela záměrně s cílem potěšit svou duši a výsledkem je často i pousmání…
    Mám ráda Vaše myšlenkové pochody 🙂
    Díky Vám, že mi zpříjemnujete všední dny Leknína

  2. Milá paní Barboro,

    asi se mi to někdy zdá zbytečné vám několikrát týdně psát komentář, že se mi váš příspěvek moc líbil a asi dělám velkou chybu. Někdy považujeme za zbytečné důležité věci. Plno věcí jsem si i díky vašich příspěvků uvědomil.
    Jsem moc rád, že jste tento blog založila. Vaše příspěvky jsou prostě fajn, moc fajn.

    přeji krásný den
    Michal

  3. Milá Barboro,
    návštěva Vašeho blogu se pro mne stala jedním z každodenních rituálů. Pročítám Vaše články, názory – ač s Vámi třeba i někdy nesouhlasím, jsem ráda za Vaše články.
    Jsem ráda, že jste jaká jste.
    Zase příště Nashledanou
    Jolana

  4. Milá Barborko,

    já Vás našla díky nějaké diskuzi, tuším na idnesu, hnedka jste šla do oblíbených a ani neumím vyjádřit, jak sem za Vámi ráda chodím. Mám ráda Váš styl, Vaše myšlenky a děláte mě šťastnější. Těším se na každý další šťastný příspěvek. Díky!

  5. Také sem ráda chodím:-).
    Štěstí není nikdy dost.
    V duchu si také dělám rubriku „Co mi dnes dělá radost“. Člověk by si měl to hezké více uvědomovat.

    Dnes mě udělalo radost, když jsem brzo ráno cestou do práce viděla u pole JEZEVCE!! To je něco, no ne??:-)) A před týdnem, jsem ve stejných místech viděla lišku:-)).
    A co ostatní, copak jim dnes udělalo radost?
    Pendula

  6. ahoj Barbora….
    taktiez sa ti chcem podakovat za tento blog,za to ze sa podelis s nami o svoje myslienky, pomaly sa ucim tesit sa z malickosti, pretoze vzdy som od zivota ocakavala privela, potom prislo velke sklamanie a zabudla som na to, ze krasa je v jednoduchosti, preto si kazdy vecer polozim otazku: Co mi dnes urobilo radost??? … dakujem… 🙂

  7. Děkovný dopis 🙂
    Milá Barborko,
    jsem pravidelným, ale tichým čtenářem Tvého blogu, který se mi moc líbí. Protože výstižná formulace pocitů není mojí silnou stránkou, tak většinou spokojeně pokyvuju hlavou nad Tvými texty a, a nic…
    Řada Tvých nápadů mě docela překvapuje – většinou příjemně a přestože jsem nejspíš ve věku Tvé babičky, je s podivem, jak moc věcí se můžu tady přiučit a i když bych tomu dřív nikdy nevěřila – fakt se lze přiučit být šťastnější 🙂
    A tak Ti posílám děkovný dopis a jsem moc ráda, že tenhle blog – opravdu šťastný blog- vznikl a je.
    Přeju Tobě i nám, Tvým čtenářům, hodně pěkných nápadů a šťastných chvil a ještě jednou – velké díky.

  8. Milá Barborko,
    také Vám chci poděkovat za Váš blog. Také jsem Vás našla díky diskusi na Idnesu. Chodím sem docela často a jsem moc ráda za Vaše články. Jednoho potěší, že existují lidé, kteří mají podobný názor na svět. Ještě jednou děkuji.
    Jana

  9. Milá Barbi, Vaše šoková terapie u mne zabrala opravdu na plný pecky!
    Čekal bych spíš, že mi řeknete, abych Vás neotravoval svými glosami, a že jenom díky své vrozené slušnosti jste mé bláboly byla ochotna snášet – a místo toho přišla POCHVALA (!)…
    Nevím honem co říct, je mi u Vás dobře, posílám vzdušný polibek…

  10. Panečku tolik děkovných dopisů! :-). Mám ráda tvoje úvahy, i když se někdy spolu nesejdeme. Taky, jako Mirek, jsem si někdy myslela, že mé komentáře nejsou vhodné, potěšila jsi mě, že tomu tak nebylo. Jsem ráda, že jsem tě objevila! Díky za tvůj dopis!

  11. Milá Báro, i já Vám děkuji. Za inspiraci. Ani nevíte, jak často si na Vás vzpomenu. Skoro každé ráno, kdy se snažím nakroutit na puse úsměv a přesvědčit zbytek Radush, že se opravdu usmívám, když objetím léčím děti z kňouravky, nebo když se zatím většinou marně snažím udělat si Hygge. Taky obdivuju, že se dokážete denně vytasit s novým článkem. Děkuji a smekám.

  12. Já vám také děkuji! Za všechny vaše příspěvky, které jsou čtivé, pravdivé, zábavné a především ohromně lidské. Od doby, kdy jsem váš blog objevila, snad neuplynul den (ty bez připojení k internetu nepočítám), kdy bych sem nenakoukla, zda jste nenapsala něco nového. Jsem na vašich textech doopravdy závislá!

  13. Někdy prosté děkuji, dokáže zázraky. Takže DĚKUJI!!! 🙂 Na Šťastný blog chodím krátce, ale nesmírně ráda. Je pokaždé fajn najít lidičky, kteří se na svět dívají podobně. Věčných stěžovatelů máme všichni kolem sebe dost a dost a možná i proto je ten Tvůj optimistický pohled jako POHLAZENÍ. Myslet pozitivně a i na tom špatném najít něco dobrého, jsem se naučila už dávno. Jsem šťastná, že takových je nás víc a utvrzují mě v tom i komentáře tady.
    Přeji pohodový den.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s