Malé dobré skutky jsou skvělý způsob, jak si zlepšit náladu. Tedy alespoň některé.

Rychlé šípy

Rychlé šípy

Pokaždé, když mám příležitost poradit turistům s orientací v pražských ulicích, pomoci s kočárkem při nastupování do tramvaje nebo upozornit prodavačku, že mi vrátila víc drobných, než měla, pocítím okamžitou a silnou injekci iracionální radosti, naprosto neúměrnou významu mého „dobrého skutku“. Na pár minut se vidím očima toho druhého – objektu mého „dobrodiní“ – jako ta chytrá (ochotná, poctivá) bytost a připadám si skvěle.

Existuje také ale jiný druh dobrých skutků – ty, ke kterým jste donuceni. To když vám (ten den už potřetí) zastoupí cestu dvě slečny s kasičkou na krku a nutí vás, abyste si koupili ohavnou klíčenku na pomoc blíže nespecifikovaným „postiženým dětem“, anebo vás pronásleduje ukňouraný mladík se svou historkou o tom, že potřebuje třicet korun na vlak do Benešova. Tady pro mě žádné pozitivní východisko neexistuje. Buď odmítnu (a připadám si zavrženíhodně), nebo se nechám ukecat (a připadám si jako neasertivní pitomec).

 

Reklamy

6 comments

  1. Udělal jsem dobrý skutek a byl označen za blbce. Pozval jsem jednou menší společnost 4 lidí na večeři a když jsem platil, dala mi slečna číšnice o 1000 Kč nazpět víc. Říkám, moment slečno, tady jste se spletla a vracím jí tu tisícovku. Poděkovala mi, ale společnost se pak venku shodla na tom, že jsem blbec, protože jsem měl mlčet…

    1. To je hloupost a myslím, že to víte. Kdybyste si peníze nechal, věděl byste, že slečna to musela doplatit ze svého, a z toho by vám určitě dobře nebylo. A navíc už byste do té hospody nemohl znovu jít.

    2. Omyl,když dostanete vynadáno od nějaké podobné slečny, místo poděkování. že co si myslíte ona přece není blbá, sice nešlo o částku velikosti komentáře samého, ale nevděk světem vládne a tak si myslím, že držení jazyka za zuby je v některých případech omluvitelné.

      1. Souhlasím s Barborou, je mi jedno, co se pak dozvím od ostatních (navíc to víc vypovídá o nich samotných), ale nechat si tu částku navíc by mi dobrý pocit nepřineslo. A to, že se někdy servírky (a číšníci) chovají všelijak, neznamená, že mám potřebu mstít se všem ostatním s tím, že kdoví jak by zareagovala právě tahle…

  2. No, nejdůležitější je s nějakou pomocí vůbec začít, ono to od dětství vypadá tak, že do Vás všichni hustí, jaká je to blbost, ale ono ta radost pak celkem ujde, zejména když dotyčný alespoň poděkuje. To jsem chtěl pomoci paní s nějakou taškou na kolečkách vynést cca 3 shody, protože to vypadalo, že to s ní sekne, ale když jsem pomoc nabídl, tak mě okřikla, co si to dovoluju, ale maminky s kočárkem jsou vždycky v pohodě. Dokonce i ta moje je vždy úplně na větvi, když jí někdo pomůže a nemusí se doprošovat. Občas jí takhle překvapili puberťáci.
    Tímto děkuji za pomoc k dobré náladě díky tomuto blogu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s