Jak jsem se chtěla stát kulturním rodičem (malý průvodce výstavou Play, koncerty Kašpárka v rohlíku a jinými životu nebezpečnými kulturními akcemi)

Když se na mém kulturním horizontu vynoří nějaká “událost sezóny”, určená pro děti, propadnu vždycky tak trochu panice. Zmocní se mě neodbytný pocit, že se jí prostě musíme zúčastnit, jinak mé děti budou ochuzeny, jejich kreativita zakrní a porostou z nich tupé loutky, za jejichž nitky tahá Barbie spolu s Hannah Montanou.

Vedena tímto neodbytným pocitem jsem se před pár týdny v neděli odpoledne vydala na výstavu Play v Mánesu. Bohužel, už zdálky bylo zřejmé, že podobný neodbytný pocit měla půlka Prahy. Každičký rodič, který ze svého dítěte chce mít výjimečnou bytost s vlastním originálním vkusem, tam byl a stál ve frontě vinoucí se ven z budovy na vltavské nábřeží.

V hlavní výstavní síni to vypadalo trochu jako v přecpané nádražní hale. Spousta lidí, strašný kravál a občas někdo mlátil železnou tyčí do kolejnice. Když jsme asi po třech hodinách toto inspirující umělecké prostředí konečně opustili, byla jsem fyzicky a psychicky tak vyčerpaná, že jsem nutně potřebovala vzpruhu v podobě horké griotky v nedaleké (tiché a liduprázdné) kavárně.

Podobný otřásající zážitek jsem si odnesla i z nedávného koncertu Kašpárka v rohlíku v Lucerně. Davy rodičů z řad zkrotlých pankáčů a posluchačů alternativních rádií, odhodlaných povznést hudební vkus svých dětí nad Dádu a Svěráka s Uhlířem, tu byly ještě početnější a cpaly se dovnitř ještě urputněji. Zjistila jsem, že pokud chci, aby moje dcera vůbec zahlédla něco z toho, co se odehrává na pódiu, musím si ji vysadit na ramena, připravit si ostré lokty a stepovat v davu fyzicky zdatných tatínků. (Tentokrát to nespravila jedna horká griotka, ale celá láhev bílého vína v nedalekém mexickém baru.)

Nicméně, co vás nezabije, to vás posílí. Odnesla jsem si pár cenných zkušeností a tipů, jak tyto akce propříště bez úhony přežít.

  1. Dětí je moc, i když politici stále tvrdí opak. Počítejte s tím, že cokoli, co je určeno dětem, bude vyprodané, bude se na to stát fronta a budete se tam strkat v davu.
  2. Pokud můžete, nechoďte tam o víkendu, ale ve všední den.
  3. Nikdy tam nechoďte sami. Přemluvte manžela, manželku nebo kamarádku. Budete potřebovat psychickou podporu v podobě spřízněného dospělého.
  4. Pokud se na akci něco rozdává (například balónky), nesnažte se to s rizikem ušlapání získat. Raději dětem vysvětlete, že tutéž věc můžete opatřit i jindy a jinde za podstatně důstojnějších okolností.
  5. Mějte s sebou pro děti pití a malé pamlsky, které se dají použít jako odměny či úplatky.
  6. Pokud to není vysloveně nutné, nechoďte čůrat ve chvíli, kdy jdou čůrat všichni ostatní (viz bod 1).
  7. Pokud se na akci něco prodává, předem se rozhodněte, jestli to chcete kupovat. Pokud vaše dítě začne vřískat v davu, budete snadno vydíratelní.
  8. Předem si vyhlédněte někde v okolí tichou kavárnu, cukrárnu nebo příjemné bistro. Po skončení akce budete nutně potřebovat oddechový čas.
  9. Přečtěte si knihu Líný rodič. Pochopíte, že fantastické kulturní zážitky můžete dětem nabídnout i doma.
Advertisements

5 comments

  1. Tak jo, tak já vezmu Alberta rovnou do toho mexického baru, ale to víno mu budu možná trochu ředit 🙂

  2. Tak nevím. Kašpárek v rohlíku se mi líbil a výstava Play taky. To devatero, které popisuješ je pravda, ale strá pravda, kterou přece všichni znají. Copak ty sis vážně myslela, že když půjdeš v neděli odpoledne na výstavu, o které se už měsíc píše, že na ní jsou fronty, že zrovinka tam budete sami? Nebo že Kašpárek ruší koncerty pro nedostatek zájmu? Když jdu na takovéhle akce, tak přece vím do čeho jdu a mimochodem zrovna na Kašpárkovi zase tak narváno nebylo, vidět na podium bylo, tančit se dalo a jenom úplný blázen by se pokoušel zápasit o balónky…
    Ale souhlasím s tím, že po každé takové akci je naprosto nutné odměnit se lahví vína, či čímkoli v jakékoli kavárně či restauraci.

  3. moooc peknej článek, díky. :-))
    Na tuto výstavu jsme se chystali, ale nějak nedorazili, hned zkraje.
    Nyní už se nám nechce, jednak ty davy, jednak vrcholící chřipková sezóna, když si představím všechny ty oprskané, otlapkané předměty, už mě to nějak pro děti neláká.

    Jinak, ani bych neřekl že dětí je moc, spíše je velmi málo akcí pro děti, podobné výstavy jsou vyjímečné, a proto je tam pak tak brutálně narváno….

  4. Teda neházela bych Dádu a Svěrák s Uhlířem do jednoho pytle, jsou to přece jenom o dost jiné úrovně zábavy (Dáda samozřejmě o spoustu levlů níž)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s