Co možná nevíte o prokrastinaci (a možná to víte až moc dobře)

Pokud by existoval nějaký žebříček věcí, které mi doslova ničí život a stojí v cestě mým pokusům být šťastnější, prokrastinace by se bezpochyby umístila na jednom z čelných míst, spolu s chronickým nevyspáním a neschopností udělat si pořádek v kabelce. (Ptáte-li se, co je to prokrastinace, pak vězte, že je to s největší pravděpodobností to, co děláte právě teď: čtete si můj blog, místo abyste se pustili do nepříjemné práce, kterou už nějaký čas odkládáte.)

Prokrastinace je mou důvěrnou společnicí zejména v těch dlouhých večerních, nebo dopoledních, nebo odpoledních hodinách, kdy sedím u počítače s úkolem napsat článek, který má být odevzdán ještě dnes (večer je to ale suverénně nejhorší). Ani nevím, kolikrát jsem si odřekla nějaký film, večírek nebo pár hodin spánku, jenom abych ušetřený čas strávila hraním pasiánsu na obrazovce počítače nebo bezcílným surfováním po internetu.

Donedávna jsem byla upřímně přesvědčena, že prokrastinace není nic jiného než lenost, nebo liknavost a hloupé otálení(ostatně, jedno z mých novoročních předsevzetí zní „udělej to hned“). Nedávno jsem se ale dočetla, že prokrastinace má ve skutečnosti hodně společného s úzkostí. Bojíme se, že práce nám nepůjde a že výsledek nedopadne tak, jak jsme si představovali. (Někde taky píšou, že jedním z důvodů může být i strach z úspěchu, ale obávám se, že to není můj případ.) Musím říct, že už jenom samotné uvědomění si příčiny mi dost pomáhá s prokrastinačními sklony bojovat. Pocity jsou skoro přesně tytéž, jako když máte začít plavat ve studené vodě. Lézt do ní po kouskách a postupně se „osvěžovat“ je daleko horší, než skočit do ní rovnou. A jakmile se mi podaří alespoň trochu se do práce ponořit (zase tak studená voda!), začne být daleko snesitelnější.

Mojí druhou zbraní je drastické omezení únikových cest. Například tento článek píšu v kavárně bez přístupu na internet a bez nabíječky, takže mi na jeho dokončení zbývá jen pouhých pár minut, než se mi vybije baterka v notebooku.

 

P.S. Občas, výjimečně, může z prokrastinace vzejít něco pozitivního. To když zjistíte, že se v prokrastinovaném čase zabýváte něčím, co vás baví a zajímá víc než ta „opravdová“ činnost. Z prokrastinace se mimochodem zrodil i tento blog, když jsem do Googlo jednou náhodně zadala slovo „happiness“.

 

Advertisements

10 comments

  1. Díky za seznámení se z novým termínem. 🙂 Netušila jsem, že když místo překládání pročítám váš blog, tak prokrastinuji … Budu si na to muset dát pozor!

  2. Zajimave a pravdive:-). Uz vim, proc se uz od rana chystam vytrit a vyluxovat. Mam strach, ze mne to nepujde.-))). no dobre, skusim ten skok do studene vody!

  3. Psychiatři nás úporně stigmatizují, za chvíli dosáhnou stoprocentního pokrytí.

    Dříve: „Pan A byl renesanční bytost se širokou oblastí zájmů, roztržitý snílek.
    Slečna B byla pracovitá, pečlivá a čistotná dívka. Jejich přátelství postupně přerostlo v lásku.“

    Nyní: „Pan A byl prokrastinik ne zcela orientovaný v čase a prostoru, slečna B workoholik s obsedantně-kompulsivními projevy
    – zejména nutkavou potřebou opakování očistného rituálu.
    U obou se vyskytla emoční nerovnováha, která postupně přerostla v závažnou emoční poruchu na pomezí psychózy.“

  4. Španělé na to mají krásné, mazlivě znící slovo „mañana“ (zítra), je to mnohem sympatičtější než prokrastinace, to zní jako prostituce a přitom existuje i krásné české přísloví: „Co můžeš udělati zítra, nedělej rozhodně dnes, v opačném případě to přelož na pozítří…“

    1. Jenže. Rozdíl mezi „mañana“ a prokrastinací (souhlasím, je to ošklivé slovo) je v tom, že prokrastinátor si ten proflákaný čas vůbec neužívá. Naopak. Trpí. Nervuje se. Svírá ho úzkost. Ale stejně se nedokáže k soustavné práci dokopat.
      Kdežto pravý vyznavač životního stylu „„mañana“ to podle mého názoru má „na háku“.

  5. Je sobota večer 22 hod. a já se znovu vracím k té Vaší pro-kastraci, hrozné slovo, chci říct prokrastinaci. Bylo mi líp když jsem tohle slovo neznal, teď se začínám pozorovat a hledám příznaky a nevím co, snad je nemám a nebo na mne teprve čekají? Z rádia se line krásná hudba, Melodie v F-dur, Rubinstein, a já si vzpomínám, že jsem na to téma loni napsal můj příběh z Wiesbadenu. No prosím, zase myslím na něco jiného než na to co mám a teď tady bezhlavě plácám nesmysly. Už končím, nezlobte se, že Vám zapleveluju blog, ještě že se to snad dá smazat. Dobrou noc…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s