Máme to rádi, ale stydíme se za to

Flashdance

Má čeština nějaký adekvátní výraz pro „guilty pleasures“? Víte, takové ty věci, které nám způsobují potěšení, ale trochu se za ně stydíme a raději bychom se jimi nikde moc nechlubili. Jako například sledování telenovel, pojídání retro-sladkostí na kila (margotka, kofila, fidorka…), vymačkávání pupínků, čtení zpráv o celebritách v Blesku a podobně.

 

Tady jsou ty moje:

  • seriál Vraždy v Midsomeru
  • jít spát v tlustých ponožkách a ve svetru
  • dozvědět se jako první nějaký šťavnatý drb
  • písničky z 80. let (Live is Life, například)
  • jíst přímo ze skleničky nutelu, burákovou pomazáku, tatarku nebo pesto… cokoli s dostatečně patlavou konzistencí
  • toulat se po obchodech s oblečením  a zkoušet si věci, které si vůbec nechci koupit, zatímco bych měla být v práci nebo vyzvedávat děti ze školky
  • film Flashdance
  • olupovat si kůži na patách
  • usnout u televize

Jaké jsou ty vaše? A, mimochodem, napadá vás nějaký vhodný český výraz pro „guilty pleasure“? Doslovný překlad „provinilá potěšení“ mi připadá trochu jako název pornofilmu. A „hříšné radosti“, to zní zase jako nějaký  česko-slovenský umělecký snímek ze 70. let.

Advertisements

22 comments

  1. Já rád přikusuji teplý bramborák k zelné polévce a zaslzím si i při desátém přehrání filmu „Sleepless in Seattle“ (Meg Ryan,Tom Hanks), je to asi tím, že jsem taky sám vychovával dceru…

    1. Já myslím, že teplý bramborák k zelňačce je úplně v pořádku. Za to bych se nestyděla. Za Samotáře v Seattlu taky ne… mimochodem, už nějakou dobu přemýšlím o tématu „filmy, u kterých si příjemně popláčete“… a tenhle tam rozhodně bude.
      P.S. Vidíte, diskutuji!

  2. Mě bere třeba seriál Buffy z devadesátých let.
    Jinak velmi rád každou sobotu chodím po domě se sluchátkama na uších a dělám, že uklízím 🙂

    1. To máte ještě dobré. Můj muž opravdu RÁD uklízí a to je podle mě také svým způsobem guilty pleasure 🙂

  3. Milá paní Barboro,
    teprve teď jsem zabrousil na můj web a byl Vámi nečekaně šokován:
    děkuji za Vaše 3 komentáře, což mě úplně odbouralo. Jste pro mne čím dál větší záhadou: nejprve vůbec nereagujete na 8 (slovy osm) mých povídek a příběhů a najednou hned 3x na ten poslední! Každopádně se Vám to povedlo, gratuluji…

  4. Někdy … spíš většinou …… takto – úplně vždycky, když manželka odjede za studijními povinnostmi, tak si s malým synkem vyhlásíme tzv. „pyžámkový den“, kdy v žádném případě neděláme nic, co by nespadalo do GP kategorie. Nedávno jsem zjistil, že přitom tak nějak sám od sebe přesně chápe, že to není nic ke chlubení. Když jsem totiž přes pyžamo přehodil kabát a chystal se vyrazit před barák pro noviny, tak se na mě vytřeštil a prohlásil doslova: „Já už vím, že nejsi úplně normální, ale myslel jsem, že tohle nedělají ani nenormální lidé“

  5. Já se rozněžňuju u country Dolly Parton, ukazováčkem hltám Salko z plechovky a sním o břidlicový chajdě s velkou pastvinou a květinovou zahradou uprostřed opuštěný krajiny.

  6. Midsomer a olupování kůže taky ráda a přidávám:
    – seriál Hercul Poirot s Davidem Suchetem, při jehož sledování odmítám komunikovat s kýmkoliv s rodiny
    – čokoládu Milenu zapíjenou vychlazenou 12% smetanou
    – nezřízené pojídání francouzských sýrů, pokud se mi dostanou pod ruku
    – Rulandské šedé
    PS: jen nevím, jak dlouho se mi ještě podaří udržet BMI

  7. Pyžamové dny taky moc dobře znám, v břidlicové chatě jsem jako doma (ta moje je v Irsku na útesu, jako v té reklamě na Tullamorku), Hercula Poirota znám zpaměti a rulandské šedé nepovažuju za nic, co by mě v dobré společnosti přivedlo do rozpaků.
    Díky všem za moc inspirativní komentáře!

  8. „Pyjamas Party“ je moc dobrý vynález a břidlicové chatky znám z údolí řeky Maggio, kde malíři namalují zájemci obraz na míru jakou chce a dokonale okopírují k nerozeznání malíře jako Rembrandt, Van Gogh, Picasso, Cézanne, Monet, Gauguin a další. Mají na to licenci, že to smějí dělat, ale nesmějí to vydávat za originály a musejí změnit originál formát, dle zákazníkova přání tak, aby mu to pasovalo kam potřebuje, a aby se to dle velikosti dalo rozeznat od originálu…
    Zarazilo mě, že břidlicové desky nejsou ničím spojeny, to znamená, že člověk vidí škvírami ven, což tam v jejich podnebí (okolo 25°C) vůbec nikomu nevadí, naopak to krásně ventiluje…

  9. Děkuji. Konečně jsem našla někoho, koho zajímá, jak život prožít a být při tom spokojená. Nemluvím o těch šílených návodech v trapných ženských časopisech. Chci jen něco obyčejného. Obyčejný život. Obyčejný nápad. Obyčejné řešení. Jsem ráda, že obyčejné ženy mají obyčejné starosti. A ty jsou úplně stejné jako moje. Děkuji, že ode dneška vím, že jsem obyčejná, protože ani můj syn Kryštof nechodil do žádných kroužků, nerada žehlím, mám skříň plnou věcí, které se možná budou hodit (je zbytečné psát, že se zatím nikdy nehodily). Díky hodině strávené zde vím, že žiju šťastný život. Vlastně, vím to již dlouho a jsem ráda, že je nás takových víc. Přijdu zas, abych si připomněla, že je nás takových víc. Děkuji.
    Gábina

    1. Děkuji já Vám za krásný komentář. Jsem v pokušení vytisknout si ho a pověsit někam na nástěnku! Díky.

  10. Ještě bych přidala – pročítání zajímavých blogů na internetu (místo, abych se po 151 pustila do studia francouzštiny, vyšila dírky na peřinu (pořád mi z ní leze vnitřek) či si konečně vypracovala jídelníček na týden, který bude obsahovat spoustu dobrého jídla, ale zdravého se zeleninou a ovocem).

    Nicméně díky za Váš blog, některé věty jsem si okopírovala do složky, protože podle mě stojí k zapamatování. Vždycky jsem si říkala, že jsem příliš velký exot a potíže v životě mám proto, že jsem jiná než ostatní lidé. Je prima vědět, že existují lidé, kteří jsou mi aspoň trochu podobní a jsou… šťastní.

    Taky se pustím do sledování filmů.

    P.S. obdivuju, že zvládáte psát téměř každý den (a pěkně).

  11. Zdravím, Báro (:
    Teď nevím, jestli není neslušné Vám tu (v komentářích) tykat, tak sem strkám to slovo „Vám“, abych si nepřipadala „přidrzle“ (x
    Nějak tady na Šťastném blogu bloudím a kroužím tu kolem už hezkých pár týdnů. Stále víc mě to sem táhne. S každým dalším článkem, který si přečtu, mám zase o trochu větší chuť se co nejdřív vrátit ((: Teď jsem se rozhodla, že si přečtu články, které už jsou staršího data, abych „dohnala“ všechno, co jste tu psala dřív. Přiznávám se, že většinou ani nevím, co napsat, vaše „poznatky a poznámky“ o životě a všedních situacích jsou tak výstižné a všeříkající… Teď tu ale určitě plýtvám slovy, která slýcháte/čtete denně. Zkrátka, moc se mi tu líbí, jen tak dál! (: A co se týče konkrétního článku výše: taky mám své „hříšné radosti“ (vážně to zní jako pokračování filmu Hříšný tanec 😀 ) , třeba jednou za čas, když mám lidově řečeno „depku“, to pak natáhnu ty největší spoďáry z šuplíku, do kterých by se se mnou vešel i podnájemník, pustím na dvd Bridget Jonesovou a začnu do sebe ládovat horu zmrzliny… 😀

  12. Tajně onanuji na záchodě, ale nikdy bych to nepřiznal.
    Vlastně, teď si to taky jednou rukou dělám.

  13. 1. Sledovat někoho, jak vykonává manuální činnost vydávající příjemný zvuk (např. bouchání kladivem, atd) a zažívat u toho mozkový orgasmus (ASMR) a dostat se do stavu, že mi u toho skoro tečou sliny (asi jsem byl kočka v minulém životě).

    2. Usínat u toho, když mi někdo něco vypráví.

    3. Zapíjet čokotatranku mlékem

    4. Cucat pikao

    Toť mé guilty pleasures.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s