Flirtovat znamená zajímat se o toho druhého

Federico Andreotti: Flirt

Nedávno jsem četla rozhovor s filmovou kritičkou Natashou Vargas-Cooper. Na otázku, jaká činnost ji činí šťastnější v každodenním životě, odpověděla bez rozmýšlení: „Flirtování.“

Hrozně ráda bych jí dala za pravdu. Moc ráda bych tu napsala něco o tom, že nezávazné flirtování mě nabíjí energií a spouští mi v hlavě přímo ohňostroj endorfinů. Ale pravda je, že já flirtovat neumím.

Když už se dostanu do situace, kdy by k nějaké zcela nezávazné výměně flirtujících replik mohlo dojít (a další pravda je, že do takových situací se dostávám poměrně zřídka) – kupříkladu, když jsem na večírku a jdu si něco nalít do kuchyně a potkám tam něčího kamaráda, který tam oždibuje chlebíčky – zkrátka, když už taková situace nastane, začnu se trochu dusit. Mám pocit, že mi někdo na obličej přitiskl teplý ručník. A usilovně přemýšlím, co bych řekla vtipného. Můj společník buď můj duševní boj vůbec nezaznamená, anebo je na tom podobně jako já. Trochu se dusí a usilovně přemýšlí. V každém případě si oba s úlevou oddychneme, když nás někdo nebo něco z té náročné společenské situace vysvobodí.

Bohužel musím konstatovat, že s věkem se moje flirtovací neschopnost nijak nelepší. V podstatě jsem na tom stejně jako v sedmnácti. (Až na to, že teď, o dvacet let později, vím, že i tak se dá přežít, vdát se a žít víceméně šťastně až do smrti.)

Před pár měsíci jsem ovšem podstoupila nečekaný, ale velmi názorný kurz flirtování v praxi. Nastoupil k nám do práce nový kolega. Kolegyně, která sedí asi metr a půl od něj, na něj zhruba v půlhodinových intervalech upírala hluboké pohledy a sexy hlasem mu kladla otázky jako:

Jack Vettriano: The Game of Life

„Ondřeji, máš řidičák?“

„Ondřeji, chodíš na houby?“

„Ondřeji, jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo?“

„Ondřeji, máš rád psy?“

Trvalo řadu dlouhých týdnů, než mi to docvaklo: vždyť flirtování není nic jiného než kladení otázek a pozorné poslouchání odpovědí! Nemusím vymýšlet žádné vtipné repliky. Na tom, co řeknu, zas tak moc nezáleží. Stačí se na něco zeptat. A, jak je zřejmé, ty otázky nemusejí být ani nijak zvlášť sofistikované. Hodí se téměř cokoli, co odstartuje ping-pong, z něhož se při troše dobré vůle rozvine flirtující konverzace. (Samozřejmě, když se přitom nedusíte, je to bod navíc pro vás.)

Doufám, že se mi tuhle techniku (která je ostatně v souladu s jedním z mých novoročních předsevzetí) podaří co nejdřív otestovat.

Advertisements

5 comments

  1. Tak tohle je moje parketa, o tomto tématu bych mohl psát celé litánie, ale nelekejte se, Barboro, budu se mírnit. Tedy flirt
    může být zhruba trojího druhu:
    a) flirt triviální, (viz moje flirtování se svačinářkou),
    b) flirt na úrovni přátelské, oba se chtějí nezávazně bavit),
    c) flirt latentní, zastřený zlobou,(viz můj flirt s Petrou).
    Když si přečtete ten skutečný příběh na mém webu „Kočka a pes“,
    vysvětlí se Vám tento můj poněkud sucharský úvod. Rád bych se
    s Vámi na toto téma bavil častěji, ale mám pocit, že nejste
    nadšený diskutér a tím méně se mnou…

    1. To jste mě trochu urazil, že nejsem nadšený diskutér. Jen mi tenhle způsob (v komentářích pod vlastním článkem) připadá takový trochu… exhibicionistický. Ale na druhou stranu je fakt, že když už někdo začne psát blog, tak by to měl mít s exhibicionismem vyřešené :))

      Přečetla jsem si Váš příběh s Petrou a vzpomněla jsem si na jednoho pedagoga, který mě učil na VŠ. Byl tehdy dost mladý, mladší než někteří studenti… bylo mu asi třicet a učil prvním rokem. Někteří starší studenti ho znali ještě jako svého spolužáka.
      No a on, v rámci udržení své autority, nás hrozně deptal. Zejména holky. Ty hezké byl schopen dohnat až k slzám. Myslím, že to mělo tak trochu podobný základ…

      1. Jestli jsem Vás „trochu“ urazil, Barboro, tak to se „trochu“ omlouvám, ale uznejte, že jednostranná diskuze není diskuzí a ten exhibicionismus mě vůbec nenapadl. Možná, že ho mám v krvi a tudíž nevím o něm. Napadá mě, jestli byste souhlasila s tím, abych Vám komentáře posílal e-mailem?…

      2. Mirku, ještě mě něco napadlo k těm diskusím. Nemáte profil na Facebooku? Ten mi totiž jako diskusní platforma připadá daleko praktičtější než komentáře pod články. Co myslíte?
        Stránky Šťastného blogu najdete na Facebooku zde:
        http://www.facebook.com/pages/Stastny-blog/155086167867104
        Moc ráda se tam s Vámi – a nejen s vámi – potkám!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s