Chci být turistou ve svém vlastním městě!

Před pár dny jsem si zahanbeně uvědomila, že mé dcery, celoživotní Pražačky, ve svých pěti a skoro devíti letech ještě nikdy neviděly v akci figurky na staroměstském orloji. A s ostatními krásami hlavního města na tom nejsem o moc líp. Přes Karlův most jsem za posledních deset let přecházela – to vím přesně – jednou. V parku na Kampě jsem byla asi dvakrát. A v zahradách Pražského hradu…ehm, nikdy.

Upřímně řečeno, v pražských pamětihodnostech jsem se vyznala líp v době, kdy jsem žila v pohraničním městečku a do vysněné metropole jezdila jenom na školní exkurze. Dnes by mi mohla dělat průvodkyni třeba sestřenka mého muže, která je doma v Clevelandu ve státě Ohio a do Prahy jezdí jednou ročně na návštěvu.

Dělá mi ale radost, že v tom nejsem sama. Podle studie, kterou provedly dvě profesorky marketingu z Kalifornské univerzity, průměrný obyvatel jakéhokoli velkého města (testovali to na Chicagu a Londýně) navštíví za celý svůj život ve svém městě méně pamětihodností než turista během dvoutýdenního pobytu. Proč? Atrakce, které máme trvale na dosah ruky, nás prý tolik nelákají, protože máme pocit, že je můžeme navštívit někdy jindy. Až budeme mít víc času. Třeba příští víkend nebo příští rok.

Vzpomínám si na jednoho mladého Pařížana, který mě kdysi provázel chodbami Louvru. A jak mě pohoršilo, když přiznal, že ve svých šestadvaceti letech je v Louvru poprvé v životě.

Teď mu rozumím.

Reklamy

9 comments

  1. Hmmmm, tak průzkumy nejsou o mně. K čemu jsou víkendy? K sebrání dětí a hajdy na vlastivědné vycházky (jak jsem jim říkala já). A nejen na pamětihodnosti, ale i do muzeí, obrazáren apod. Myslím si ale, (tedy podle mě), že by člověk takové věci měl vyhledávat když to sám chce a ne když si myslí, že by se to mělo …
    Už mlčim, už mlčim 🙂

  2. Pražák asi nemá většinou čas na nostalgickou prohlídku města, jak říkáte, odsouvá to na pak, protože je příliš často zaměstnáván jinými kuriózitami:
    Zrovna včera se mi jedna taková kuriózita přihodila v krčské Thomayerově nemocnici, kam jsem byl poslán naší doktorkou na rentgen páteře. Když jsem chtěl u okénka zaplatit poplatek 30 Kč a neměl jsem drobné (jen 100 Kč), řekla mi dotyčná madam za okénkem: „Tak to ne, to musíte mít 30 korun v drobnejch!“
    Já nato: „A když je nemám?“
    Ona: „Tak si musíte dojít do hlavní vrátnice rozměnit!“
    Nechápal jsem: „Chcete říct, že se musím belhat přes všechny ty ledovky zase zpátky do vrátnice, kvůli těm blbejm 30 Kč?“
    Ona: „ANO!“…

  3. Na podrobné prozkoumání města (nejen toho svého) doporučuji hledání kešek. Taky jsem si dlouho říkala, že si musím projít naše město „jako turista“, že Prahu, za dobu co jsem tam pobývala, jsem taky moc neprošla a chtělo by to napravit. A jak jsme začali s geocachingem-nejen že prolízáme kdejaký zapadlý kout města, ale navíc k velké části hledaných pokladů je třeba něco o/v určité oblasti načíst, vypátrát, vysledovat a to si to pak člověk i mnohém déle pamatuje (a ohromuje okolí, jak podrobné má informace 🙂 )

  4. Ivánku, Lindo, díky za tipy! Moje dcera mezitím objevila ještě jeden: s partou dětí, se kterými byla na letním táboře, nedávno absolvovala „hru po Praze“, což je takový Partyzánský samopal bez partyzánů a bez samopalu, zato s pražskými strašidly…

  5. Takový malý příběh. Mám ženu ze Slovenska, takže jsem si Prahu ač jako rozený nepražák celkem prošel hlavně s ní, protože na VŠ už jsem si připadal skoro jako Pražák. Pak jsme oba byli zaměstnaní, prolezli jsme kdejaký kout zeměkoule a pak přišel nápad. Uděláme si výlet z Prahy do Prahy. Jako turisti. Mě to celkem šlo, a objevil jsem na trase, kterou celkem znám moc zajímavých detailů, které jsem jako Pražák nikdy neviděl. Ženě se to bohužel nepodařilo, pořád říkala, že když tudy chodí do práce, tak to žádnou poetiku nemá. A navíc, všude ti turisti, ať jedou radši pryč, my půjdeme taky pryč a jako turisti si dojedeme třeba do Drážďan. Má to velkou poetiku a krásu, ovšem přepnout se do módu turista a fotit každou blbost, a zajít si na pivo třeba za 60,- a navíc si to užívat, to leckdo nesvede. Zkuste si sami říct, že když půjdete jako turisti do Prahy, taky se tak vrátíte jako turisti, s plnou kartou fotek a zážitků a ne jako Pražáci, naprudění tím, že jste strávili den na prd a utratili jste spoustu peněz v Praze.
    Bohužel to hodně souvisí s pohledem na svět a objevováním a radování se z něj.

  6. Pařížan v Louvru mi připomněl jednoho francouzského kolegu. Kanceláře jsme měli tehdy v Rytířské a on se po dvou měsíčním pobytu v matičce přišel zeptat, jak se dostane naVáclavák …

    1. :)) Ačkoliv, vzpomínám si, že když jsem začala chodit na vysokou a byla v Praze úplný nováček, taky mi dělalo problémy dostat se na Václavák třeba ze Staroměstského náměstí. Nejjednodušší bylo pro mě jít do metra (to jsem trefila) a dojet ze Staroměstské na Muzeum… 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s