Nekrmte svého Gluma

Glum

Glum

Když mě popadne sebelítost, připadám si jako Glum. Ten malý, slizký, vyzáblý tvor z Tolkienových knih, který žije potmě v jeskyni a nemaje s kým jiným rozprávět, oslovuje sám sebe „milášku“. Podobně jako on se uzavírám do sebe, nenávidím veškeré okolí a vedu nekonečné samomluvy („Pánešek nás zradil. Zlý. Šidí. Falešný. Měli bysme mu zakroutit krk. Zabít ho! Zabít!“).

Někdy k tomu stačí docela málo. Třeba že mě nepozvou někam, kam mě podle mého názoru pozvat měli. Nebo mě dost nepřemlouvají, abych si s nimi dala skleničku, kterou si stejně dát nechci (ale to oni přece nemůžou vědět). A už se vynoří Glum a vtahuje mě do své jeskyně hloub a hloub.

Zjistila jsem ale, že Glumovi se dá docela dobře vzdorovat. Stačí si uvědomit, že já nejsem on – a dát mu to dost jasně najevo. Asi takhle.

Já: „Ahoj Glume. Copak tě trápí?“

Glum: „Pánešek nás zradil.“

Já: „No jo. Chápu, že tě to mrzí.“

Glum: „Měli bysme mu zakroutit krk. Zabít ho! Zabít.“

Já: „To je ovšem jenom tvůj pohled na věc.“

Velmi brzy ho to přestane bavit.

Druhý, ještě osvědčenější způsob, jak se zbavit Gluma, je začít mluvit s kýmkoli jiným než sama se sebou.

 

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s