Jak mi červená rtěnka pomáhá objevovat sebe sama

Tak takhle já fakt NIKDY nevypadám

Tak takhle já fakt NIKDY nevypadám

Asi před dvěma měsíci jsem si koupila červenou rtěnku.

Abyste rozuměli: červená rtěnka je jedna z věcí, které se ke mně vůbec, absolutně nehodí. Podobně jako blond vlasy, podvazky, kostýmek, solárko, dovolená na Kanárech, bungee jumping nebo flirtování s cizími muži u baru. To všechno jsou věci, které Bára prostě NIKDY nenosí a nedělá, a kdyby se o nich v souvislosti se mnou doslechli mí přátelé, nejspíš by jenom zaraženě kroutili hlavou.

Tu množinu věcí, o nichž vím, že ke mně vůbec nepatří, mám svým způsobem docela ráda. Pomáhá mi totiž zůstat sama sebou. Myslím si, že znát sama sebe a znát své hranice je jeden z důležitých způsobů, jak být šťastnější, nebo jak alespoň nebýt nešťastný. (Tak například jsem kdysi velmi toužila pracovat u divadla. Tak moc, že jsem se dokonce přihlásila na DAMU. A teprve tam jsem během několika let zjistila, že oficiální nálepka „umělkyně“ mě lákala mnohem víc než to, co se v divadle skutečně dělá, a že většina herců, se kterými jsem se kdy setkala, mi v civilu celkem leze na nervy. Takže teď už vím, že nechci být umělkyně, a nelituju, že jsem se jí nestala.)

Ale zpátky k červené rtěnce.

Kdybych se teď, v tuto chvíli ocitla v blond paruce a v podvazcích u baru na Kanárech, kde bych měla flirtovat s cizím mužem, bezpochyby bych se cítila tak neuvěřitelně nesvá a trapná, že bych mohla nanejvýš skočit bungee jumping do nejbližší propasti.

Přesto mám občas úplně iracionální potřebu něco z té množiny věcí, které NIKDY nedělám, vytáhnout a… prostě to udělat. Obvykle to skončí totálním fiaskem, občas se mi ale podaří tímto způsobem objevit nějaký zasutý kousek sebe sama, který ke mně patří, jenom jsem o něm nevěděla.

Například ta červená rtěnka. Úplně náhodou jsem ji vyzkoušela u kosmetického stojanu v přízemí obchoďáku a potom jsem se zahlédla v zrcadle ve výtahu přes ramena ostatních cestujících. A zjistila jsem, že díky červené rtěnce jsem víc vidět. Že mě vytáhne ze zmoklého davu, jako by nade mnou rozsvítila velkou červenou šipku. Což je pocit, který někdy (ne pořád) rozhodně stojí za vyzkoušení.

 

Reklamy

6 comments

  1. Ano, Barboro, je to přesně tak, rty ženy jsou takovým vykřičníkem v obličeji a proto asi vůbec rtěnky vznikly. Jenom pozor na důležitý fakt, tvar rtů, jejich vykrojení a plnost určují tón slušivé barvy.
    Krásně krojeným plnějším rtům sluší nápadná barva, ale oběma extrémům, rtům úzkým, štěrbinovitým a rtům vele-plným jako půl kila jater, sluší barva nenápadná, nebo vůbec žádná…

  2. Několik oslnivě rudých rtěnek ve své kosmetické taštičce též vlastním. Vždy, když se jimi vybarvím, získám pocit naprosté nepatřičnosti. Přesto si nějakou novou vždycky koupím.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s