Dny jsou dlouhé, ale roky jsou krátké

„Už aby bylo po Vánocích,“ slýchala jsem často jako dítě od dospělých a ani za mák jsem to nechápala.

„Už aby bylo po Vánocích,“ říkala jsem si sama později často, když jsem po nocích pekla cukroví, spala čtyři hodiny denně, v práci doháněla uzávěrku a cestou z práce stála fronty v obchodech.

A hádejte, co se stalo? Splnilo se mi to. Za chvíli opravdu bylo po Vánocích.

Říkala jsem i jiné věci. Tak třeba:

„Už aby bylo jaro.“

Nebo:

„Už aby Rozárka byla dost velká, abych ji nemusela vozit v kočárku.“

Nebo pro změnu:

„Už aby se děti naučily usínat samy, abych je nemusela uspávat.“

To všechno se mi už splnilo. A hádejte, co se stalo? Stýská se mi. Po tom ježdění s kočárkem i po tom uspávání.

Čím jsem starší, tím víc se mi zdá, že plynoucí čas mi předvádí podivný trik: dny jsou pořád stejně dlouhé. Ale roky jsou čím dál tím kratší.

To je vlastně jeden z důvodů, proč jsem si začala psát tento Šťastný blog. Nechci svoje dny utrácet zbůhdarma. Chci je vnímat se vším všudy. I když to není Štědrý den, ale třeba jenom Den, kdy Betynka cestou ze školky spadla do bláta, nebo Den, kdy nám chcíplo auto v Tuchoměřicích.

Protože právě ty chvíle, které jsem už už chtěla mít za sebou, se mění ve vzpomínky, po kterých se mi později stýská.

 

ŠŤASTNÝ BLOG VÁM DĚKUJE, ŽE HO ČTETE, A PŘEJE VÁM TY NEJHEZČÍ VÁNOCE!

Reklamy

8 comments

  1. Dobrý den paní Štastná,

    před nějakou dobou jsem se dostal nějakou náhodou na váš web a mám ho v RSS čtečce a moc rád čtu vaše příspěvky, jsou mi velice blízké. Když tuto zimu začalo sněžit všichni kolem začali hromovat jaká kalamita, nějak jsem to nechápal, měl jsem radost jak moje děti „bude sníh, bude se bobovat“, navíc je možné že po zbytek zimy budeme chodit na blátě, je to o tom okamžiku. Jste moc fajn.
    Chtěl bych vám za váš fajn blog poděkovat a popřát, abyste zůstala šťastná 🙂
    Přeji veselé vánoce a šťatsný nový rok.

  2. A je vlastně po Vánocích! Tohleto lidské „už aby“ je zřejmě všeobecně platné, každý si stále říká: „teď ještě to-a-to musím přečkat, ale potom to už bude fajn“, čili stále se těšit na to co bude a současnost nějak přečkat. Této psychologie se chopily například i církve, které nám také slibují nebe někdy v budoucnosti, komunisté to ještě zdokonalili a slibovali, že děti našich dětí budou žít v ráji a dnes se říká, až se uskuteční naše nové reformy, tak se budeme mít všichni blaze atd. Jenže já jsem pochopil, že pravdu má Oldřich Nový,
    když zpívá: „Jen pro ten dnešní den stojí zato žít…“ Ano, nečekat na zítřek a plně vnímat současnost.
    A ještě malou doušku k Vám, paní Barboro, osobně: „Váš blog se mi líbí a ihned mě zaujal, ALE (tady musí bohužel přjít to ale), bylo by pro nás čtenáře zajímavější, kdybyste reagovala na každý komentář i za cenu toho, že byste nepsala nové články denně (to se časově nedá trvale zvládnout), ale stačilo by třeba jen dva články týdně, nebo prostě nepravidelně podle Vašeho času. Zamyslete se nad tím…?

  3. Před pár lety jsem se naučila jednu velmi užitečnou věc. Vždy, když mě něco nebaví a nebo dělám něco s „krajním odporem“, řeknu si kouzelnou větu: VŠE CO DĚLÁŠ DĚLEJ S RADOSTÍ. Možná to bude znít bláznivě, ale u mě to funguje. Před tím, jsem si vše nepříjemné protrpěla a modlila se ať už je po všem. Věřím, že každá činnost, byť sebeprotivnější, má jistý smysl, jen je třeba ho najít, i když přiznávám, že někdy je to těžké. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s