Proč mi nevadí, když se vánoční cukroví sní ještě před Vánoci

Neodháním děti ani jiné zájemce, kteří se v těchto dnech sápou do krabic s napečeným cukrovím. Protože vím, že po Vánocích o něj už nikdo nestojí.

Zjistila jsem, že šetřit si, co máte dobrého a pěkného „na potom“ nebo na“vhodnou chvíli“, často skončí tím, že daná věc vám zestárne, aniž byste si ji někdy užili. Vzpomínám si, že když jsem byla malá, dostala jsem jednou k Mikuláši kokosový ořech. V osmdesátých letech exkluzivní vzácnost. Schovávala jsem si ho celé měsíce, až někdy pozdě na jaře jsem souhlasila, že ho tedy rozbijeme a zkonzumujeme. Ukázalo se, že je vevnitř plesnivý.

Taky jsem měla sbírku notýsků, do kterých jsem si nikdy nenapsala ani čárku, protože mi bylo líto si je počmárat.

Měla jsem nádherné akvarelové pastelky, se kterými jsem nikdy nemalovala a brala si radši ty obyčejné.

Měla jsem krajkové spodní kalhotky, které jsem si tak dlouho šetřila na “zvláštní příležitosti”, až jsem před časem zjistila, že jsou mi malé.

Proto si teď říkám, že dnešek není horší než zítřek. A žádná věc není příliš dobrá na to, abyste ji nemohli používat právě teď.

Advertisements

7 comments

  1. Barboro, jako vždy přesné – zkušenost s kokosovým ořechem mám úplně tu samou 🙂 A včera jsem otevřela pastelky, které jsem si koupila v únoru (byly moc krásný, tudíž jsem je nutně potřebovala) a od února jsem na ně koukala, protože opoužívat si něco tak krásnýho-vždyť by to byla škoda. Včera jsem se překonala -jsou skvělý, i když se používají 🙂 dokonce je to ještě lepší než na ně koukat, jak leží v šuplíku. Ještě se musím rozhoupat a začít používat tu sbírku krásných bloků a sešitů (ano, taky je mi líto do nich psát). Povzbuzena Vaším článkem jsem učinila rozhodnutí (kde jinde použít tenhle obrat 🙂 a už se těším, jak si do toho úžasného modrého notýsku, který mám už tři roky, napíšu seznam na nákup.
    Hezký den L.

  2. Možná máme nějaké myšlenkové spojení, protože zrovna dnes jsem přemýšlela, jak napíši článek o tom, že mám ve skříni – úplně novou soupravu 7 spoďárků, dvě noční košile, ručník, pantofle a to vše netknuté jen proto, co kdybych musela jít do nemocnice 🙂

  3. Jednou z mála výhod, coby sedmiletého kluka, bylo to, že místo brášky se mi narodila sestřička Blanuška. Ta si totiž bonbóny a jiné pamlsky také ukládala a schovávala na potom, zatímco já jsem je hned zkonzumoval. A potom nastalo loudění a za pohádku jsem si vždycky z ní něco vyloudil…

  4. Do dnes jsem byla přesvědčená, že tu úchylku s notýskama … mám jen já. Občas se hrozně ráda spletu. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s