Nepodceňujte Medvídka Pú!

Dětskou literaturu jsem si v dospělosti oblíbila jaksi z donucení. Už osm let ji večer co večer předčítám svým dětem. Zjistila jsem ale, že přečíst si některé dětské knihy dospělýma očima je větší zážitek, než když jste je před lety četli poprvé.

Medvídek Pú, Bilbo Pytlík, Pipi Dlouhá punčocha a další hrdinové nás navíc mohou inspirovat nejrůznějšími způsoby, jimiž se radují ze života.

Medvídek Pú – radost z požitkářství

„Byl teplý den a cesta byla daleká. Neurazil ještě ani půl cesty, když se ho zmocnil divný pocit. Začalo to na špičce nosu a proběhlo celým tělem až do chodidel. Jako by někdo v něm říkal: Pú, je čas na něco menšího.

„Jo, jo,“ řekl Pú, „nevěděl jsem, že už je tak pozdě.“ Sedl si tedy a sňal víko z lahvičky medu. Štěstí, že to mám s sebou, pomyslil si. Jiný Medvěd si ani nevzpomene vzít si s sebou něco menšího, když jde na procházku. A dal se do jídla.“

(A. A. Milne: Medvídek Pú)

Pú je požitkář, který umí naslouchat svému tělu. Řídí se tím, na co má zrovna chuť. Je poněkud impulzivní, což ho, pravda, někdy dostává do problémů. Ale viděli jste někdy frustrovaného Pú?

Jak následovat Medvídka Pú ve skutečném světě: Jděte navštívit kamaráda. Pohoštění, které mu nesete, cestou klidně snězte. Vyjezte mu ledničku a podělte se s ním o své momentální nápady.

Děti z Bullerbynu  – radost podle kalendáře

Viď, že je to moc prima, když jsou vánoce,“ šeptala mi Anna potom. A já jsem přisvědčila, protože si to taky myslím. Opravdu je to to nekrásnější ze všechno. My všechny děti z Bullerbynu se o vánocích máme moc dobře. Jindy se ovšem máme taky dobře. I v létě, i v zimě, na jaře i na podzim. Moc dobře se máme!“

(Astrid Lindgrenová: Děti z Bullerbynu)

Lasse, Bosse, Lisa, Anna, Britta a Olle si opravdu umějí užít radosti, které přinášejí jednotlivá roční období a s nimi spojené rituály. Nedělají vůbec nic světoborného. Jenom pečou perníčky, hledají velikonoční vajíčka nebo přespávají na seníku. Ale dělají to na sto procent.

Jak následovat děti z Bullerbynu ve skutečném světě: Jděte si s dětmi zasáňkovat. U stromečku si zazpívejte koledu. Vymyslete si vaše vlastní rodinné vánoční rituály.

Muminci – radost z pohostinnosti

„Obyvatelé celého údolí, lesa, hor a pobřeží přicházeli s jídlem a pitím a všechno se prostíralo na stoly v zahradě. Na ty se dávaly hromady nádherného ovoce a obrovské mísy s obloženými chlebíčky. Muminkova maminka míchala lívancové těsto ve vaně, protože hrnce nestačily. potom přinesla ze sklepa jedenáct obrovských sklenic se zavařeninou. (Dvanáctá bohužel praskla, když bambul zapaloval ohnivé hady, ale nic nepřišlo nazmar, protože Kníkla a Pískla skoro všechno snědly a slízaly.)“

(Tove Janssonová: Čarodějův klobouk)

Existují vůbec v literatuře lepší hostitelé, než jsou muminci? U jejich prostřených stolů a v jejich houpacích sítí si může lebedit kdokoli bez ohledu na počet nohou, množství chlupů nebo kulturní zvyklosti. Ke každému bez rozdílu jsou stejně roztomilí, štědří a elegantně zdvořilí.

Jak následovat muminky ve skutečném světě: Je třeba to vůbec říkat? Umíchejte ve vaně lívancové těsto a pozvěte přátele.

Pipi Dlouhá punčocha – radost z porušování pravidel

„Málem bych zapomněla, vždyť já mám pro vás taky dárky k narozeninám!“

„Ale vždyť my nemáme narozeniny,“ namítli Tomy a Anika.

Pipi se na ně překvapeně podívala.

„To vím taky, ale já mám! Proč bych vám k nim nemohla taky dát dárky? Nebo máte v učebnicích napsáno, že se to nesmí? Že by to třeba bylo proti pravidlům nábosilky?“

(Astrid Lindgrenová: Pipi Dlouhá punčocha)

Pipi Dlouhá punčocha je jedna z mála čistokrevných anarchistek ve světě dětské literatury. Fakt, že neuznává autority, ale neznamená, že její život se neřídí žádnými pravidly. Vytváří si svá vlastní.

Jak následovat Pipi  ve skutečném světě: Dělejte přátelům radost, když je na to ta pravá chvíle, ne když vám to přikazuje kalendář.

Bilbo Pytlík – radost bez ambicí

„Jsme tady obyčejní pokojní lidičkové a na žádná dobrodružství nemáme ani pomyšlení. Je s nimi jen protivný rozruch a nepohodlí! Zdržují jednoho od oběda! Nedovedu si představit, co na nich kdo vidí,“ řekl náš pan Pytlík, strčil si palec za kšandu a vyfoukl ještě větší kroužek kouře.

(J. R. R. Tolkien: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky)

Kde je psáno, že hrdinové se musejí do dobrodružství vrhat po hlavě? Bilbo Pytlík je naprosto šťastný tam, kde je. Nemá žádné ambice a cíle, kromě vydařené odpolední svačiny.

Jak následovat Bilba Pytlíka ve skutečném světě: Zůstaňte doma. Zatáhněte závěsy. Vypněte mobil. Uvařte něco dobrého k jídlu. A vyfoukněte ještě větší kroužek kouře.

Advertisements

3 comments

  1. Knihy,ke kterým mám vztah já i 10 letá dcera:

    **cokoliv od Františka Nepila(krásná čeština!),i knihy pro dospělé( Dobrá a ještě Lepší jitra apod.,často je posloucháme na CD a vždycky jsme naměkko)
    **vše od Daisy Mrázkové- Halo,Jácíčku ,Neplač,muchomůrko ,Kluk s míčem …
    **Jan Werich- Fimfárum,Deoduši atd
    **Robert Fulghum- Všechno,co potřebuji znát,jsem se naučil v mateřské škole…atd(dcera knihy zatím nečetla,ale na CD je má ráda)
    **Miloš Zapletal-Soví jeskyně(a jiná romantika,dobrodružství…,máme skautku)
    **Forrest Carter-Škola Malého Stromu
    **vše od Aloise Mikulky,nejhezčí jsou ze 60.let
    **Ludvík Aškenazy-Dětské etudy,Milenci z bedny,Jak jsem se ztratil(na ULOŽ TO jsem našla staré černobílé filmy,Divadlo v Dlouhé hraje skvělé představení Jak jsem se ztratil)
    **A.Lindgrenová-Ronja dcera Loupežníka,My z ostrova Saltkrokan(Levné knihy vydaly také jako seriál na DVD-výborný!)
    **Šrut- Lichožrouti

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s