Lesk a bída vlastnoručně vyrobených vánočních dárků. (Spíš ta bída.)

Letos před Vánoci jsem se dala speciální závazek: z repertoáru svých dárků nemilosrdně vyškrtnu vlastnoručně upletené čepice, uháčkované šály a jiné předměty, jejichž hlavní charakteristikou je „dělala jsem to sama“. I když časopisy, ovládané sentimentem, nás přesvědčují, že doma vyráběné dárky jsou ty nej, já mám zkušenost opačnou: cesta do adventního pekla je dlážděna dobře míněnými rukodělnými pokusy.

A protože letos chci mít vánoce šťastnější, tak letos půjdu a všechny dárky normálně nakoupím.

Možná vám teď připadám jako vánoční kazisvět nebo propagátor konzumních orgií, mám k tomu ale dva dobré důvody.

Za prvé: nerada tvořím ve stresu. Pletení zbožňuju. Je to jedna z činností, které mě opravdu dělají šťastnější. Ale o to víc nesnáším pletení ve spěchu. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem loni ještě 24. prosince za svítání zuřivě cloumala jehlicemi, abych stihla dotvořit všechny naplánované dárky (a pod stromečkem jsem pak málem padla do bezvědomí). Když v říjnu ambiciózně přemítám o tom, že bych pro manžela uštrykovala palčáky s norským vzorem a pro neteř dvoumetrovou šálu, je to něco úplně jiného, než když se tu zatracenou šálu snažím v noci 23. prosince dokopat do prezentovatelného stavu (a rozhodnu se, že metr třicet bude úplně stačit).

Takže tentokrát si o Vánocích upletu jen jednu věc. Pro sebe.

Za druhé: kdo vlastně stojí o doma vyrobené dárky? Úplně narovinu: myslím si, že z dárku made in „dělala jsem to sama“ se mohou upřímně radovat jenom vaši milující rodiče, prarodiče nebo někdo, kde je do vás čerstvě (!) zamilovaný. U všech ostatních lidí platí, že do vlastnoručně vyrobeného dárku investujete víc času a energie, než kolik radosti s ním můžete způsobit. (Dobrá, pokud doma amatérsky vyrábíte briliantové prsteny, jste výjimka, která potvrzuje pravidlo.) Když mi moje dcera slavnostně předá hliněnou postavičku, ne nepodobnou golemovi, uhnětenou v hodině keramiky („To jsi ty, mami“ … a rozzářené oči očekávající mé nadšení.), samozřejmě mám radost. Ale opačně to nefuguje. Čepice z „háemka“ s motivem Hello Kitty ji potěší spolehlivěji než mnou s láskou upletený kulich.

Reakci širšího příbuzenstva na mnou vyrobené dárky také obvykle do spontánní radosti krůček chybí. Po rozbalení následuje výkřik, plný uměle přiživovaného nadšení: „Báro, ty jsi tak šikovná!“ V jedné větě tak zjistíte, že na vašem výrobku je na první pohled vidět jeho „domácí“ původ, což popravdě není to, o co jste při jeho tvorbě usilovali. A když si ho pak obdarovaný vyzkouší, zjistíte, že vepředu z něho visí neustřižená niť a vzadu se jenom docela malinko páře… Budoucnost vašeho dárku je pak zřejmá: příštích pár let stráví nad dně zásuvky s čepicemi a denní světlo spatří teprve tehdy, až se jeho majitel rozhodne udělat průvan v šatníku.

 

Zkrátka a dobře: v zájmu šťastnějšího adventu no more vlastnoruční výrobě dárků.

 

Advertisements

11 comments

  1. Protože se začíná v obchodech strašit s Vánocemi už někdy koncem září, tak já v pudu sebezáchovy to ignoruji a dárkování odkládám tak dlouho jak jen to je možné. To má ovšem ten dopad, že dárky manželce nakupuji až 23. prosince a samozřejmě to stojí moc nervů a ještě více peněz. Letos jsem tedy ještě nic nekoupil a příbuzenstvo v Německu podělil €ury na dálku. Vím, že se to nemá, ale praktické to je, nemusím nic shánět a složitě to posílat a oni jsou radši když si to mohou koupit sami, takže oboustranná výhoda…

  2. Moc pěkně se mi to, Báro, četlo, mám Tvůj styl moc ráda. Jenže musím malinko nesouhlasit, možná ty ruční dárky nejsou in v tu chvíli, ale po letech jsou to vzácné relikvie 🙂 Tedy alespoň některé 🙂

  3. Velmi přesně napsáno-každý rok jsme se se sestrou děsily, co nám maminka upletla k vánocům letos a jak přesvědčivě se nám podaří tvářit se radostně a co hůř, kolikrát budeme nuceny vzít si to na sebe ven. Naštěstí ji tohle nadšení přešlo už před několika lety.
    Jinak to „natruc“ ignorování vánoc mi přijde jako sebemrskačství. Já nakupuji dárky od srpna-jak někde potkám něco, co udělá radost. Takže potom se nenechám před vánoci zdeptat obchodními centry (hlavně proto, že se jim vyhýbám). Obvykle je totiž poznat, že dárek byl kupován z musu 23. na benzínce nebo v hypermarketu, který má otevřeno 24hodin.
    A co se týče darování peněz-ano někdy to taky dělám -když sestra potřebuje novou bundu/boty,.. ale vždy k tomu dostane něco pro radost, aspoň nějakou drobnost, ze které pak má pomalu větší radost než z nové bundy.
    Právě to vybírání dárku, který ani nemusí stát tisíce, ale vím, že udělá radost, to je na vánocích to krásné, na co se těším.

  4. je to dobrý začátek, ale rozvedla bych úvahu ještě dál.
    Myslím, že nejsou příliš ekonomické ani praktické i vlastnoručně vybrané dárky. Mám po vánocích vždycky plný šuplík úžasných drobností a dárečků, které nechci, nepotřebuji a hned je nevyhodím jen proto, že je mi líto času a peněz, které moje blízké stály…
    A stejně tak i já každý rok v zoufalství stojím před regály zbytečností a doufám, že se alespoň u někoho s dárkem trefím. Nedávno jsem takhle v knihkupectví zvažovala, co koupit tátovi, bráchovi, švagrovi, sestře – a jediné na co jsem bezpečně přišla, bylo, že pro sebe bych si vybrala pár skvělých knih a že ty určitě od nikoho nedostanu. Pak jsem úvahu rozvíjela dál s bývalým kolegou z práce (ekonomem) a shodli jsme se na tom, že je na čase odhodit falešný sentiment a každý by si měl za finanční prostředky, které chtěl do dárků vrazit, koupit něco pro sebe, z čeho by měl opravdu upřímnou radost. Vyšlo by to levněji, zkrachovali by prodejci nesmyslů, které se prodávají jen před Vánoci a nakupují jen ze zoufalství a celé svátky by mohly být klidnější, milejší a co si budeme povídat, možná i daleko víc křesťanské.
    Ovšem, co se týče tvého pletení, já mám doma upletené čepice a šály moc ráda, takže kdybys mě chtěla obdarovat (a nemusí to být jen o Vánocích) moje radost bude upřímná, veliká a nejaká nitka nebo pár uvolněných ok mě nerozhází…

    1. Mirku, Naďo, Lindo, Pavlo, díky za komentáře a za inspiraci.

      Lindo, souhlasím s Vámi, že ignorování Vánoc je zbytečné sebemrskačství: překvapivě hodně mých přátel to v posledních letech dělá. Nebo dávají dárky jenom dětem.

      Pavlo, právě jsem dorazila z knihkupectví s hromadou knih: je to přesně, jak píšeš. Šla jsem nakoupit dcerám k Vánocům, ale nakonec jsem si koupila dvě i pro sebe. Vybrat knihu pro manžela (který je velký čtenář, přečte toho mnohem víc než já), takovou, aby mu udělala radost, mi přijde snad ještě těžší než vybrat pro něj oblečení.

      Naďo, musím vám dát za pravdu. Ručně pletené kousky, které vyráběla moje maminka, mi v době svého vzniku připadaly akorát k vzteku. Ale teď, když už mezi námi není, je opatruju jako vzácnost…

      1. Paní Barboro, pochopil jsem, že se Vám můj komentář nelíbil, ale chtěl bych jen vysvětlit, že jsem asi nebyl vůbec pochopen. To není „na truc“ ignorování nebo snad dokonce sebemrskačství, jak říká Linda, ale odmítání zkomercializovaných Vánoc, jak se to zde děje. Vánoce, jako takové mám rád, a dárky považuji za vedlejší účinek, ale to co se z nich stalo v posledních 20 letech, tomu se snažím vyhýbat. Vánoce mají být svátky lásky a porozumění, nikoliv svátky břicha a dárků…

  5. Mirku: jenom jsem Vás přehlédla! Za což se omlouvám. A úplně Vám rozumím, ostatně muži v mém okolí na tom nejsou jinak.

  6. Já mám štěstí, že nemáme televizi a nakupování se většinou odehrává v menších obchodech, kde vánoce nejsou propagovány až tak agresivně. Jinak si je užívám – myslím, že se mi po letech podařilo dostat k tomu jak píše Mirek-klid a porozumění. V tuhle dobu vyrážíme s kamarády na svařák (já teda na čaj) a popovídat si na vánoční trhy a pak se k někomu domů, abychom se ohřáli a zahráli pár her. A právě to nakupování dárků z toho dělá ještě něco o trochu víc (je pravda, že já jsem seznamovej maniak-takže od července mám i seznam, co komu koupit, podle toho, jak se kdo podřekne, že by něco chtěl) a navíc se u nás stále píše a kreslí dopis Ježíškovi. Takže za mě doporučuji jedno-nebrat vážně žádné ty snahy supermarketů či médií a už vůbec se tím nenechat rozčílit a užívat si to úžasné období podle sebe.

  7. Paní Lindo i paní Barboro, jsem rád, že jsme si věci vysvětlili a i když jsem úplně jiná generace nežli Vy (jsem asi tak stár, jako Vy dvě dohromady), tak je fajn, že si můžeme takhle „písmenkovat“…

  8. Moc jsem se zasmála jak nad golemem, tak nad úspěchem s čepicí Hello Kitty, to znám.

    Taky mě chytají menší depky nad podobou dnešních Vánoc, jak všichni jančíme a utrácíme za blbosti, abychom jiné blbosti zase dostali a kvůli nim koupili i novou skříň, protože vyhodit je nedokážeme…
    Já si tohle asi zbytečné počínání obhajuju tak, že vlastně všichni vzájemně podporujeme tržní hospodářství a umožňujeme tak mnoha obchodníkům v tomto náročném světě přežít. 🙂

    Souhlasím, že není nad dobrou knihu. Ale chci se i zastat ručně vyráběných dárků, určitě jsou lepší než neosobní poličkové kýče a balíčky užitkové kosmetiky.
    Radost z ručně vyráběných dárků má sice většinou jen výrobce sám, ale už proto bych to nevzdávala. Pro tu radost z tvoření.

    1. Hned několik lidí dříve obdarovaných mými výrobky reagovalo na tenhle příspěvek v duchu: „Ale já přece ty rukavice pořád nosím!“
      Navíc letos jsem k Vánocům dostala od bratrovy přítelkyně „vlastnoruční“ karamelový likér v nádherné lahvičce.
      Byl tak dobrý a tak mě ty reakce potěšily, že jsem si řekla, že příští rok dám vlastnoručním dárkům možná zase šanci.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s