Proč mám radost ze sněhové kalamity

Ve městě je zvykem nadávat na sníh. Důvody jsou očividné. Včera jsem na tramvaj devítku čekala dobrých dvacet minut. Naše auto je zapadané tak, že ho budeme muset vyhrabat lopatou. Pořád je mi zima. A nic zlého nepřeju ani řidičům v kolonách na dé jedničce.

Přesto mi pohled na sníh dělá bezdůvodnou, iracionální, dětinskou radost. Pod sněhem je všechno hezčí, dokonce i hotel Olšanka na Olšanském náměstí (jinak existuje málo hnusnějších budov). Sníh je pro mě známka toho, že svět je pořád „opravdový“, ne tak snadno kontrolovatelný, ne tak úplně předvídatelný. Pořád je tu prostor pro dobrodružství.

 

Advertisements

3 comments

  1. Mám přesně ty samé pocity, když začne padat sníh. Najednou začnu mít neskutečnou chuť vyprovokovat koulovačku, postavit sněhuláka a pak jen sedět u okna a pozorovat jak je venku krásně.

  2. Sdílím – taky mám moc velkou radost se současného počasí a dokonce jsem tak „anarchistický“, že mám i trochu radost ze zpráv o kalamitách na silnicích. Jednou větou: Jsem rád, že má příroda ještě v něčem navrch.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s