5 tipů, jak vydržet u běhání (od někoho, kdo není žádný Murakami)

Haruki Murakami trénuje na maratón

Haruki Murakami trénuje na maratón

Ve čtvrťáku na gymplu jsem měla trojku z tělocviku. Píšu to proto, aby bylo jasné, že nejsem žádná rozená sportovkyně. Naopak: jako dítě i jako teenager jsem sport nesnášela. Chtěla jsem jenom sedět doma a číst si (později pak vést hlubokomyslné rozhovory nad dvojkou vína). A nejspíš by to tak i zůstalo, kdybych v dospělosti nezjistila, že pohyb na čerstvém vzduchu je jeden ze způsobů, jak být opravdu šťastnější.

Pravidelně běhat jsem začala asi před rokem a třičtvrtě. Nepřeháním to – chodím běhat na půl hodiny dvakrát až třikrát týdně. Od našeho domu do Riegráku, tam to prokličkuju, a zpátky. S Harukim Murakamim, spisovatelem a maratóncem, mám fakt společné jen to, že jeho kniha O čem mluvím, když mluvím o běhání mi už půl roku leží na nočním stolku.

Zajímají-li vás postřehy o běhání od někoho, kdo by při maratónu asi chcípnul, zde jsou:

Běhání nemusíte milovat. Kdybych si mohla vybrat, jakému druhu sportu se věnovat, asi by to vyhrál tenis nebo skákání na trampolíně. Ale to bych musela v přesně určenou dobu dojíždět do tělocvičny, domlouvat si lekce a ještě platit ukrutné peníze. U běhání stačí nazout boty a vyběhnout z domu. Za třičtvrtě hodiny je vše hotovo, včetně sprchy a převlékání. Moje rozhodnutí začít běhat proto bylo tak trochu sňatek z rozumu. Nejmenší investice (časové i finanční), nejlepší výsledky.

Nečekejte, že běháním zhubnete. Tedy, pokud budete běhat deset kilometrů denně jako Murakami, tak možná jo. Pokud u toho budete míň jíst, tak určitě taky. Ale nedoporučuju, aby hubnutí bylo vaší jedinou motivací.

Běhání je skvělý způsob, jak ve městě vnímat proměny ročních období. Voňavý jarní vzduch, kapky na listech po letní bouřce, namrzlé jeřabiny, první sníh… to jsou vjemy, které vám snadno utečou, když se do práce a domů přesunujete jenom metrem a tramvají. Při běhání je vstřebáváte a souzníte se světem kolem sebe. (To jsem si musela opakovat včera, když jsem si cestičku v Riegráku prošlapávala dvaceticentimetrovými závějemi.)

Vyprázdnit si hlavu při běhání není tak snadné. Můj tatínek, sám donedávna nadšený běžec, vždycky tvrdí, jak si na své trati skvěle „vyprázdní hlavu“. Já jsem celý první rok měla problém s tím, čím si hlavu zaplácnout. O čem při běhání přemýšlet, abych nemusela myslet na to, jak už nemůžu, co všechno mě bolí a jaká je to hrůza. Obvykle to dopadlo tak, že jsem se začala nimrat v nejčerstvějších duševních bolístkách: proč byl můj muž dnes ráno tak protivný, co myslela šéfová tím včerejším e-mailem… a postupně jsem se dopracovávala k těm starším a hlubším, takže jsem končila rozvodem svých rodičů nebo smrtí našeho psa v roce 1994. Teprve v poslední době se mi daří „nemyslet na nic“. Ale není to jednoduché. Myšlenky, které se vynořují je potřeba zdvořile, ale nesmlouvavě vyprovodit z hlavy. „Počkejte za dveřmi, pak si vás tam vyzvednu.“ Vnímat pokud možno jen fyzické pocity, které běhání přináší. Jak dýchám. Jak nohy dopadají na chodník. Pak se běhání stane opravdu příjemným zážitkem. V posledních týdnech už si s sebou většinou ani neberu iPod.

Endorfiny? Kdoví. Můj kamarád, který doopravdy běhá maratóny, mi vysvětlil, že endorfiny, způsobující dobrou náladu, tělo produkuje asi až po hodině běhu. Moje půlhodinka na to zdaleka nestačí. Nicméně faktem je, že pokaždé, když dobíhám svou trasu a u kontejnerů s tříděným odpadem zahýbám k našemu dobu, se cítím skvěle. Možná je to jenom euforie z toho, že už to mám za sebou. Každopádně je to pocit, který mi vydrží přinejmenším půl dne.

Reklamy

13 comments

  1. Já na hormony štěstí věřím. Když se donutím hýbat, křivka mé nálady – dobré – výrazně stoupne. Když to je jen úleva, že to je za mnou, dříve či později toho nechám. Píšete moc hezky a psát o štěstí, to je radost. Těším se vždycky na nové – dobré – zprávy 🙂

  2. No pokud nějakou fyzickou činnost děláte častěji a hlavně pravidelně tělo si na to zvykne a endorfiny se uvolní rychleji, dá se říci že se na nic stáváte závislími.

    1. Máte pravdu, a nejde jen o ty endorfiny, ale i jakousi svalovou paměť. Po dvou letech běhání 2-3 krát týdně, když se mi stane, že nejdu běhat třeba čtyři dny po sobě, cítím úplně takové „svrbění“ ve svalech, takový nepříjemný nepokoj…

  3. Pol roka vam lezi (lezal) Murakami na nocnom stoliku? Ja som ho zhltla ani nie za tyzden a uplne ma nadchol. Caro behania som sice zacala objavovat asi mesiac predtym, nez som tusila, ze nejaka knizka o behani existuje. Po jej precitani, chodim behat s este vacsou radostou. Dokonca pravidelne. Naozaj. Sama som zo seba prekvapena. Vlastne mam pocit, ze behanie ma vlastne vzdy bavilo. Hlavne, ako dieta, som behala v jednom kuse kade-take. Vlastne sport celkovo ma bavil. Nedokazala som byt necinna. Az potom, ani neviem kedy, nastal zlom. Zlenivela som. Sportovala minimalne. A uz vobec nepomyslela na beh. Teraz sa fakt tesim, ked pojdem znova behat. Aj ked ziadny maratonec zo mna este nie je, ale snad casom aj to bude. Vsetko ma vsak svoj cas. Takze zatial pomalicky, ale za to s velkou chutou. Btw. super blog! 🙂

  4. Já se ve vašem článku poznávám – zápas s hodinami tělocviku na střední a úvaha, že jednorázová investice do bot je lepší jak permanentka do fitka (+ dojíždění). Chodím už skoro rok běhat – ale bohužel má kondice neroste, jak bych chtěla. Asi nasazuju zbytečně velké tempo, ale vydržím jen max 20 minut. Přitom jsem celkem vysoká, až hubená a v nohách mám poměrně sílu (šlo mi na škole skákání do výšky). A jsem nezdolný turista. Kondička se mi zlepšila (potvrzeno u dobíhání tramvaje :)) a dobití nálady je maximální. Třeba sportovec od přírody má svůj endorfin až za hodinu, ale moje ubohé tělo mi ho radši nadávkuje už za dvacet minut, abych mu už dala pokoj.;)

  5. Děkuji za zajímavý článek. Murakamiho jsem nepřelouskala, ač čtu hodně a ráda. Běhat nedokážu – a asi už ani nebudu. Jsem nejspíš hříčka přírody – po tomto pohybu (i po většině jiných) se mi nevyplavují hormony štěstí, ale prudce prohlubuje deprese. Zkoušela jsem ledacos, ale vždy to skončilo stejně – bolavá a v depresi. Jsem opravdu jen kavárenský povaleč…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s