Jak jsem testovala večer bez televize

Televize plní u nás doma roli zapáleného krbu. Sálá pomyslné domácí teplo, vydává tiché uklidňující zvuky, můžeme nepřítomně zírat na to, co se v ní hýbe. Asi bych s tím ale měla něco dělat. Nedávno jsem si totiž přečetla, že nešťastní lidé se dívají na televizi o třicet procent víc než ti šťastnější.

(Co dělají ti šťastní? Podle studie, které se účastnilo na 45 tisíc lidí během 34 let, si čtou, chodí mezi lidi, sexují nebo chodí do kostela.)

Večer bez puštěné televize se proto bez debat musel stát mým dalším experimentem na cestě za každodenním štěstím. Po pečlivém prostudování televizního programu jsem si pro něj vybrala večer uprostřed pracovního týdne, kdy nedávali nic, bez čeho by se některý z členů naší rodiny nutně neobešel. V mých představách měla naše rodina z toho pokusu vyjít obohacena o společně prožité chvíle. Představovala jsem si společné vystřihování sněhových vloček z ubrousků, hraní pexesa, dlouhé podnětné rozhovory a další aktivity, ve kterých nám zlá televize až doteď bránila.

17:45 Oznamuji rodině začátek experimentu. Reakcí je všeobecná nevole. Děti jsou zpacifikovány příslibem, že po večeři si zahrajeme pexeso.

18:00 Připravuju večeři. Můj muž leží v posteli a čte si. Betynka hraje počítačovou hru. Rozárka se mě v dvouminutových intervalech chodí ptát, jestli si může pustit DVD. Doufám, že společně prožité chvíle začnou po večeři.

18:30 Večeříme. Poprvé po dlouhé době nikomu neujíždějí oči směrem k obrazovce. Je to skvělé! Až do chvíle, kdy se děti zeptají, jestli se televizní embargo týká i Večerníčku. Následuje brek. Rychle sklízím ze stolu a vytahuju pexeso.

18:45 Nikdy jsem si neuvědomila, že společenské hry jsou taková nuda, když u nich člověk nemůže po očku sledovat televizi. Zvlášť, když je hrajete s malými dětmi, které začnou natahovat pokaždé, když vy najdete dvojici a ony ne. Děti se hašteří a začínají se prát.

18:55 Manžel se nevěřícně dotazuje, jestli myslím vážně, že se nebudeme dívat na zprávy. Poté odchází do svého oblíbeného podniku Žlutá pumpa.

19:15 Děti se koupou. O dobrou hodinu dřív než obvykle!

20:00 Uložila jsem je do postele a přečetla celých dvanáct stránek z Luisy a Lotky.

20:15 Už spí! Jsem sama v prázdném a hrozivě tichém bytě. Vyprázdním myčku a naplním pračku (abych měla aspoň nějakou zvukovou kulisu). Připravuju svačinu na zítřek. Najednou mám spoustu času na věci, které nikdy nestíhám. Mohla bych třeba roztřídit ten kufr starých fotek, který už rok a půl čeká pod mým psacím stolem…

Resumé: Naše rodina prožila klasický absťák se vším všudy (nervozita, pocení, třas, podrážděnost). O třicet procent šťastnější jsme nebyli ani náhodou. Televizní detox rozhodně není zárukou šťastných společně strávených chvil (zejména pokud jste takový závislák jako my) ale rozhodně stojí za vyzkoušení!

Reklamy

15 comments

  1. Když jsme se přestěhovali do nového bytu a rozhodli se, že televizi si pořizovat nebudeme, byli jsme pro celou rodinu (resp. pro obě) za exoty. Teď už žijeme bez televize dva roky. Koukáme na filmy a seriály, které si vybereme a v době, kdy si my vybereme. Když nechci doma ticho, poslouchám rádio. Je hrozně těžké zářit štěstím, když je televize doma a jen si ji zakážu vypnout. To je skoro jako trest. Ono stačí postupně si víc vybírat na co chci/budu koukat a když je to můj výběr, tak to jde snadno. A najednou člověk zjistí, že má čas na knížky, které se už několik měsíců hromadí v sekci-chci si přečíst, konečně večerní procházka není omezená tím, že ten film začíná v osm, atd.
    Každopádně gratuluju ke snaze. A jdu netrpělivě čekat na každý článek, který napíšete, abych ho mohla zase zhltnout a dát se do čekání.
    Hezký den Linda

  2. děkuji za článek. Sice rovněž patříme k těm exotům, kde více frčí rádio, knížky, hry a comp, ale každopádně souhlasím; „absťák“ asi fakt nebude nejlepším způsobem k utužení vztahů. PS: studie vynechala obyčejné povídání si doma, společné koníčky a zájmy, anebo se neumístilo na žebříčku? Představa pouhého střídání chození mezi lidi, čtení si, sexu a kostela je poněkud depresivní 🙂 PS1: DÍKY za každý nový článek, já se těším hrozně ráda

  3. LOL. Zvlášť v kontextu s příspěvkem Přiznejme si to: Volný čas neexistuje (https://stastnyblog.wordpress.com/2011/05/04/priznejme-si-to-volny-cas-neexistuje/) věta „Mohla bych třeba roztřídit ten kufr starých fotek, který už rok a půl čeká pod mým psacím stolem…“.

    Osobně jsem rád, že jsem TV ve smyslu závislosti na televizním programu z života úplně vyřadil. Za největší zlo TV považuji časovou závislost na jednotlivých programech. Hlídat čas, abych byl v tolik a v tolik hodin před obrazovkou je ubíjející, nesvobodné. Zprávy je možno přečíst si na netu, na film se podívat v kině, nebo si ho pustit na DVD. Rozumě v čase kdy se mi to hodí a kdy mám náladu.

    1. Pro mě osobně není TV rušivá jako žrout času – že bych si sedla a jen tak se na ni dívala, to opravdu skoro nedělám – maximálně ji používám jako doplněk k žehlení nebo čištění zubů.
      Ale hodně rušivá je pro mě jako KULISA rodinného života – a právě v tomhle smyslu jsem testovala ten večer bez televize. Můj manžel si bohužel rodinný večer bez zapnuté TV vůbec neumí představit.
      S dětmi je to trochu snadnější, když jsme samy doma, často si ani neuvědomí, že není puštěná. Ale starší dcera si bohužel oblíbila kanál Disney Channel, a to je teda mor všech morů … 🙂

    1. Přispěla jsem s radostí, i když čas strávený „u televize“ dokážu časově vymezit jen stěží. Doma ji (jak je zřejmé i z mého článku) používám spíše jako kulisu. Že bych si sedla a soustředěně se dívala, to spíš výjimečně – např. v neděli u žehlení…

  4. Dobrý den, Barboro,
    doporučuji TV úplně zrušit! Teprve pak oceníte, jaké je to bez ní štěstí .-) A věřte tomu, že o nic nepřijdete. Manžel si může i ty zprávy pouštět na netu. Jako kulisa k žehlení je určitě lepší hudba… Přeji pěkný den a více štěstí.

  5. Pár let už jsme bez televize. A najednou je čas na firmu, práci v občanském sdružení, čtení hromady podnětů na inetu, blbnutí se synkem, atd. (asi i díky Get Things Done). U mě to byla sebeobrana, protože když jsem ji zapnul, tak běžela než jsem usnul nebo musel odejít. Měl jsem slabou vůli… (a mám nízké výdaje, takže bych u TV mohl zabít týdně i desítky hodin času). Teď už TV nechci. Je-li člověk unaven, tak se nějak se odpočívat musí… Ale sama jste psala, že štěstí je stav, kdy se naplno věnujete tomu, co děláte. Takže možná lepší než si pouštět k něčemu TV, tak to něco nedělat:-)

    A moc díky za příjemný blog:-) BTW: Ono asi nejde být šťastný pořád. Štěstí je nějaká odchylka od standardu. A intenzitu té odchylky si neuvědomujeme, když je hodně často?

    Honza

  6. My žijeme bez televize už aspoň deset let. Když jsem se odstěhovala od rodičů, vůbec jsem si ji nepořizovala. Ale máme nadupané PC a to je stejný, ne-li ještě větší časožrout. Nicméně abstinence televize u nás má dva zajímavé průvodní jevy:
    1) syn se u babičky dožaduje zastavení pohádky, protože jde čůrat
    2) babička si k nám vozí svou vlastní televizi, protože zprávy přes počítač nejsou ono. Koupila si takovou přenosnou, skladnou :-))

  7. Televizi nemáme asi deset let a je to vynikající, jako kulisu posloucháme různá rádia včetně internetových, oprášili jsme CD, máme víc přečtených knih a návštěvy si u nás víc pokecají (nezdržuje nás sledování TV), filmy na DVD, když je nálada – většinou české komedie a mám čas na psaní blogu takže samá pozitiva. 😉

  8. Díky za Váš skvělý blog na který nějaká dobrá duše dala dnes odkaz někam na Fler.cz

    Televizi nemáme už spousty roků. Vlastně jsme si ji po svatbě do společnýho bytu nikdy nekoupili. Závislost jsem zažila u rodičů a stačilo. Nafurt. Je nám bez ní moc fajn.. Pouštíme si ovšem (malá dcerka taky) kdykoliv chceme DVD na PC. Žádný reklamy, žádná kulisa, žádná závislost, žádný „to zas byla blbost“ nebo přepínání“ ach jo tady zas nic nedávaj“ Doporučuji. I když zbavit se tý potvory jen tak z rozjetý závislosti je si hodně těžký..

  9. Ahoj Báro, jednodenní test života bez TV nic nenapoví o tom, jak by takový život probíhal dlouhodobě. To je jako chtít po kuřákovi, aby si skvěle užíval svůj první den bez cigarety. Osobně nemám TV asi 8 let a přijde mi to už úplně normální, naopak když navštívím rodiče a koukáme na telku, tak se celkem divím, jak to s takovým obsahem vůbec může fungovat. Posledně mě vyděsilo tahání čísel nějaké loterie v hlavním vysílacím čase, to jsem se málem osypal 🙂 TV u mě vůbec nehrozí. Mám ale vybudovanou velice solidní online závislost. O to silnější. Online mám k dispozici tolik sladkých informací, že mi z toho hlava roste do stran a se svou zběsilou zvědavostí se nadměrnou konzumací dat snad jednou zabiju. Takže možná že závislost na TV, i vzhledem nižší atraktivitě programu, je celkem pohodička 🙂

  10. Já jsem určitě šťastnější bez televize, vlastně se na ni vůbec nedívám. Když je zapnutá, jsem spíš nervozní, jak nemá člověk chvilku klidu, furt na něj z té TV řvou nějaký krávoviny jako Markusi a Alechandro apod. 😀 Ale zase bych asi měla absťák, kdybych měla být bez pc. Večer to teda zvládám, ale třeba celý den… Jako bez internetu. Celkově ale TV k životu absolutně nepotřebuju 🙂 Myslím, že tento experiment ani nemohl vyjít po prvním dnu, pokud jste na TV zvyklí. A nedokázat se obejít bez hluku, to je zvukoholismus a tichofobie, jak psal Palahniuk 🙂 Kdyby v té TV byly kvalitní filmy (ale nevím, co sledujete) nebo pořady, dejme tomu. A nedokázat se bavit s rodinou u nějaké hry bez koukání na TV, to je smutné pro vás pro všechny 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s