Byla bych šťastnější po frontální lobotomii?

Frontální lobotomie je operace, během níž se zničí kus čelního mozkového laloku. To je část mozku, která je mimo jiné zodpovědná za naše přemýšlení o budoucnosti. Někdy mám pocit, že bez ní by se mi žilo líp.

Všechny návody na štěstí, které jsem kdy přečetla – ať už v lifestylových časopisech nebo v seriózních psychologických příručkách – nevyhnutelně obsahovaly tuto poučku: „Žijte teď a tady!“ „Ponořte se do přítomného okamžiku!“ „Přestaňte se upínat k budoucnosti a užijte si drobné každodenní radosti!“ Ještě nikdo mi ale nevysvětlil, jak si mám užívat ranní kakao, když vím, že za půl hodiny mě čeká velmi nepříjemný telefonát, nebo jak se mám radovat ze západu slunce při pomyšlení, že zítra jdu na extrakci zlovolné osmičky vlevo dole. Jak mám PŘESTAT MYSLET na nepříjemné nadcházející události, když můj čelní mozkový lalok mi tyhle myšlenky servíruje k snídani, k obědu i k večeři?

A to už vůbec nemluvím o záležitostech dlouhodobější budoucnosti, které nepřejdou tak snadno jako bolest z vytržené osmičky. Tak například takové daňové přiznání je lahůdka, kterou mě můj milý čelní lalok krmí už zhruba od září (přestože ho budu podávat až v březnu).

Kdyby nebylo čelního laloku, nemusela bych se trápit tím, zda dokážeme splácet hypotéku (nejspíš by mě ani nenapadlo si nějakou vzít). V restauraci bych nemusela řešit dilema, zda si objednat ty skvělé, ale děsně kalorické lasagne, nebo nemastný neslaný salát. A na večírku bych si nelámala hlavu tím, jakou budu mít zítra kocovinu.

Pacienti po frontální lobotomii jsou podobných radostí ušetřeni. Pravda, sice si nedokážou naplánovat dovolenou ani se těšit na Vánoce, ale na druhou stranu se nestresují uzávěrkou, která bude za týden, ani hrozícím vyčerpáním světových zásob ropy. Někteří z nich sice mají snížené IQ, někteří se v noci pomočují, někteří dopadnou jako Jack Nicholson ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, nicméně… žijí teď a tady. Nic jiného než přítomnost pro ně neexistuje. Jsou na tom podobně jako delfíni, ploštice a mnozí jiní obyvatelé naší planety.

No dobrá, se svým čelním mozkovým lalokem se raději hned tak nerozloučím. Sice mi po většinu času komplikuje život, občas mi ale velkoryse dopřává malé radosti. Jako například teď: už dobrých dvacet minut přemítám nad tím, že půjdu do ledničky a ukrojím si ještě kousek toho báječného malinového dortu, který jsem dostala od kolegů k narozeninám. To plánování je na tom koneckonců nejlepší.

Advertisements

7 comments

  1. Váš článek, který hledám jsem sice nenašel, ale našel jsem tento a v podstatě se dají ty všechny chytré rady z psychologických příruček shrnout do jedné věty Oldřicha Nového: „Jen pro ten dnešní den stojí zato žít…“

  2. Jak nad tím vůbec někdo může přemýšlet? Vy jste ale kus krávy s prominutím… Místo toho, abyste se naučila žít a vyrovnala se s dnešním společenským systémem, který je bohužel zkurvený, tak se raději připravíte (byť jen z části) o zdravý rozum? Takže podle Vás je lidská bytost nedokonalá, neboť se neustále trápíte s různými problémy? Milá paní, chyba není v mozku, chyba je v systému – v tom, čem žijete, co je kolem každého z nás. Ani tu raději nezmiňujte film Přelet nad kukaččím hnízdem, pochybuji totiž, že jste jeho myšlenku pochopila.

    Promiňte ty sprosté výrazy, děkuji

  3. Dost zvláštní, takto uvažovat nad vlastní lobotomií když si člověk uvědomí, že právě čelní lalok nás odlyšuje od zvířat…

  4. Lobotomie byl uznán za „nejbarbarštější“ metodu neurochirurgie. A propo původně se prováděl alkoholem, ne paličkou a sekáčkem na led…Nůž leukom raději nezmiňuji. Slečno/paní lobotomie v lepším případě nepřeruší všechny vzruchy mezi předním lalokem a zbytkem mozku. Pak ještě něco z toho života, zbyde. Bohužel vám to bude jedno a ani si neřeknete, že ten starý život byl lepší. To je prostě ona lobotomie… V horším případě vás čeká psychiatrická léčebna, pomočování nejen v noci ale kdykoliv, o oné větší potřebě se zmiňovat nemusím. Bude vám úplně jedno, když vás někdo prostě položí na lehátko a bude vám řezat nohu. Lobotomie je slepá ulička a tak je třeba na ni pomýšlet. Ne jako východisko :-).

    Jinak fejetonek hezký ale jestli skutečně máte čas od času melancholické myšlenky a takříkajíc náladu pod psa z věcí budoucích, zkuste nějaký aktivní odpočinek. Žádné ranní kakao ale jít si zaběhat. Využijte svůj čas aktivně a starosti budou menší. Organismus bude žít a endorfin bude v žilách…

    Toť vše…

    BTW kdybyste měla zájem internet je plný návodů na autolobotomii.

  5. Rouhat se takhle a strkat zdravý rozum ďáblovi do kapsy. Vy už jste očividně lobotomii podstoupila, jiné vysvětlení pro to nemám.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s