Šťastná díky dětem, nebo jim navzdory?

Mé děti ve mně vzbuzují pocity bezmezné lásky, nekonečné něhy, čiré radosti a absolutního nadšení. Asi tak minutu a půl denně. Většinu zbývajícího času trávím tím, že se na ně rozčiluju, popoháním je, hádám se s nimi, omlouvám se cizím lidem za jimi způsobené neplechy nebo vykonávám otravné činnosti k zajištění jejich základních životních potřeb.

Vztah mezi mateřstvím a štěstím je dost zvláštní. Na trhu životních cílů je považováno za jednu z nejcennějších komodit. Lidé touží mít děti a ti, co je mají, se jich rozhodně nechtějí vzdát.

V každodenním praktickém životě ale děti moc okamžitého štěstí nepřinášejí. Brání vám v činnostech, které vás kdysi bavily (Návštěva baru? Dopolední vyspávání? Čtení v posteli? Poklidné nakupování? Zapomeňte.). Stojí vás spoustu úsilí a peněz. Za což se vám odvděčí tím, že vás upatlají krupicovou kaší, rozlijí vám kakao na nepřečtený časopis a dostanou kašlík, když máte v práci náročnou uzávěrku.

Podle studie, kterou provedl pařížský Disneyland, až 30 procent rodičů pokládá hraní s vlastními dětmi za pěknou nudu. (Kdo byl někdy dvouletým batoletem donucen uplácat na písku dvacet báboviček po sobě, nejspíš s tím bude souhlasit.) A psycholog Daniel Gilbert ve své knize Stumbling on Happiness dokonce tvrdí, že příroda nám ohledně našeho budoucího potomstva nadělila nepřiměřený optimismus. Kdybychom prý věděli, jaké to bude doopravdy, nikdo by neměl děti a lidstvo by vymřelo.

Dovoluji si s ním nesouhlasit. Štěstí pro mě znamená nejen cítit se v dané chvíli příjemně, ale také být součástí nějakého řádu, vědět, že můj život někam směřuje a že má, ehm, smysl. A součástí toho řádu a směřování pro mě rozhodně je i rodičovství. „Kdybych neměla děti, nejspíš bych už byla mrtvá,“ řekla jedna moje kamarádka, která opravdu umí žít.

Najít smysl života na dně krabice s legem nebo v kelímku od Kostíka dá ovšem někdy velkou práci.

P. S. Ta minuta a půl denně za to stojí. Ale někdy je zatraceně těžké vydržet těch zbývajících 23 hodin a 58 a půl minuty.

Advertisements

9 comments

  1. Máme se tedy jako relativně čerství rodiče připravovat na jisté zkracování těch „šťastných chvilek“ kterých je zatím spousty? (A jsme za to samozřejmě moc rádi). Můj technický mozek si již promítnul graf: „štěstí“ bude osa X, co dosadíme na osu Y jako rozhodující proměnou? Věk dětí, nebo rodičů nebo pravděpodobně ještě spoustu dalších věcí … tím se ale dostávám do těžko uchopitelného vícerozměrného prostoru na který má matematika nestačí. Takže nezbyde než raději žít a uvidí se jak to dopadne.

    1. Kamile, myslím, že rozhodující je schopnost rodičů uvědomit si ty šťastné chvilky, když se opravdu dějí. Mám pocit, že příliš často si člověk až zpětně uvědomí, že to vlastně bylo ono, a že to bylo prima. Zdraví B.

  2. zbývajících 23 hodin a 58 a půl minuty lze využít jednak k načerpání nových (hlavně psychických) sil, druhak k přesvědčení sama sebe, že přes „to všechno“ je miluji – a hlavně všechno si každý den plně pěkně užívat 🙂

  3. Moc hezky napsaný článek, úplně mi kápl do noty, jsem doma se dvěma lumpíkama (2 a 3/4 a 3/4) a někdy mi také přijde ten koloběh kolem dětí jako nekončící směna a ač je režim pevně stanoven, tak se jej zejména starší snaží pestře sabotovat jak to jen jde, z čehož on má obrovskou srandu a já nervy na pochodu. Ale stejně pořád ve mně přetrvává pocit štěstí, ten si v sobě utužuji nejvíc večer tím, že když už oba spí, tak stahuju nebo jen projíždím jejich fotky na notebooku a kochám se tím, jak jsou krásní a úžásní. I tak občas přemýšlím, jak je to možné? Jediná odpověď, která mě napadá, je vždycky: „Příroda….“
    Chválím celý blog, budu nakukovat častěji.

  4. Krásne zamyslenie. Moja matka mi vždy vravela, že najkrajší pohľad je na spiace dieťa. Až teraz, keď mám vlastné to dokážem patrične oceniť. Deti sú proste egoistickí neprajníci a naše potreby sú im úplne ukradnuté a šťastnými nás väčšinou robí len ten pocit, že práve nám bolo umožnené ich milovať a chrániť. Hoci len tie dve spomínané minúty…

  5. super clanek, presne vystihuje, co mi jde hlavou :), asi si ho vytisknu a nekam nalepim, at me behem dne vzdycky trochu rozesmeje…. jinak moje mamka rikala, kdyz jsem uz byla starsi a delala neco, co se ji nezamlouvala: “ jen pockej, oni ti to tvy deti vrati“ :), takze to ted zacina a bude hur 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s