Moje dva týdny bez peněz

0e93df4e2dbf1d985f6639cc9fa14e4a.jpg

Moje dcera Betynka odjela na letní tábor a omylem s sebou odvezla moji platební kartu. Tak jsem se na dva týdny ocitla… no ne úplně bez peněz. Když jsem nějaké peníze chtěla, musela jsem o ně požádat svého šetrného manžela. Což se mi nechtělo dělat moc často, abych zbytečně neprovokovala jeho úžas nad tím, co s těmi penězi vlastně dělám. Takže jsem začala žít tak úsporně, jak to jenom šlo.

  • Načas jsem odložila různé drobné radosti, které mi časem stihly skoro zevšednět: ranní kafe do kelímku, sklenička vína v pátek cestou z práce, Respekt do tramvaje. Až se s nimi znovu shledám, budou mě těšit o to víc.
  • Znovu jsem objevila dávnou radost z prohledávání kapes zimních kabátů a bund, jestli v nich nezbyly nějaké drobné, abych si s Pavlou mohla koupit láhev vína, kterou vypijeme u nich na dvorečku.
  • Přestala jsem se domů vracet taxíkem, bez ohledu na pokročilou hodinu. A když jsem po dlouhé době dobíhala poslední metro a cestovala domů noční tramvají, připadala jsem si o spoustu let mladší. Jako když jsem kdysi jezdila na kolej autobusem pětset pětkou, z walkmanu s molitanovými sluchátky jsem poslouchala Psí vojáky a připadala si, že prožívám cosi velmi dramatického.
  • Přestala jsem chodit do obchodů s oblečením – ani se tam “jen tak podívat”. Místo toho jsem udělala probírku svého stávajícího šatníku a objevila spoustu věcí, na které jsem už zapomněla, že je mám.
  • A taky jsem udělala probírku domácího mrazáku. Bavilo mě vytáhnout a nechat rozmrznout cosi, o čem jsem předem neměla tušení, co to přesně je, a pak z toho něco uvařit.
  • Šla jsem loupit do Rozárčiny kasičky (dlužím jí 75 Kč).
  • Připomněla jsem si, jak skvělé můžou být věci, které jsou zadarmo. Třeba jen tak sedět u řeky, nic u toho nepít a jen pozorovat kolem projíždějící lodě a plkat o matematickém realismu a platónské jeskyni a jiných věcech, na které jsem si už hodně dávno ani nevzpomněla.

Co mi dnes dělá radost: Věci, které se nedají vyfotit

8GJTkkW.jpg

„To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř.“  „Právě tak jsem to chtěl! Myslíš, že ten beránek bude potřebovat hodně trávy?“

Dnes ráno při běhání jsem v Riegráku potkala veverku. Byl to významný moment. Už dlouho jsem tam totiž žádnou neviděla. Myslela jsem, že se odtamtud všechny odstěhovaly. Takže když mi jedna přeběhla přímo přes cestu, brala jsem to jako důležité setkání. Sáhla jsem po telefonu, abych si ji vyfotila a mohla se s tím pochlubit.

A pak jsem si to zase rozmyslela.

(Celý příspěvek…)

Miluju věci, které jsou jenom jednou za rok

Před pár dny jsem upekla třešňovou bublaninu, první a zřejmě taky poslední v tomto roce. Sezóna třešní je krátká a víc než jednu bublaninu nikdy nestihnu. Myslela jsem přitom i na různé jiné věci, které zažívám jen jednou za rok. Čím jsou vlastně zvláštní? Možná jen tím, že jim věnuju víc pozornosti. Vím, že se hned tak zase nezopakují. Vím, že jich v mém životě bude už jen omezený počet. A tak, když se dějí, opravdu dávám pozor a jsem duchem opravdu u toho.

(Celý příspěvek…)

Chcete zpomalit? Trhejte rybíz.

IMG_3879.jpg

Uplynulou neděli jsem strávila na chalupě očesáváním rybízového keře. A přišla jsem na to, že trhání rybízu je dokonalý způsob, jak na chvíli zpomalit životní tempo. Rybíz vám prostě nedovolí spěchat. Za ten den, co jsem strávila jeho sklízením a zpracováním, mi rybíz udělil pár docela zábavných lekcí. Jako například…

(Celý příspěvek…)