24 dní do Vánoc. Proč to v dětství utíká o tolik pomaleji?

1511310_10202172332181285_1560225949_n.jpg

Rozárka o Vánocích 2013. Tehdy jí bylo osm a jeden rok představoval 12,5 % jejího života. 

Dnes ráno si moje dcery otevřely první políčko v adventních kalendářích a odpočítávání do Vánoc oficiálně začalo. Nedávno jsem se dočetla, že pro pětileté dítě trvá čtyřiadvacetidenní čekání na Vánoce stejně dlouho jako celý rok pro člověka, kterému je 54 let. Pro pětiletého kluka nebo holku totiž těch 24 dní představuje přesně jednu čtyřiapadesátinu jeho dosavadního života. Alespoň to tvrdí francouzský filosof Paul Janet. Každý další rok je podle něj kratší než ten předchozí, protože v perspektivě celého života představuje menší a menší část.
Australský designér Maximilian Kiener to zachytil ve svém fascinujícím digitálním projektu Why Time Flies, který názorně demonstruje, jak se utíkání času celý život zrychluje. Desetiletému dítěti se jeho dosavadní život jeví takhle:
Snímek obrazovky 2016-11-30 v 23.25.07.png
Poslední rok vypadá oproti prvnímu, druhému nebo třetímu jako nic. A to je přitom pořád ještě v době, kdy se vám jeden rok zdá jako celé nekonečno.
Když vám je 43, jako teď mně, tak váš život vypadá takhle:
Snímek obrazovky 2016-11-30 v 23.09.43.png
A každý další rok bude ještě kratší a kratší.
Depresivní? Vlastně ani ne.
Protože i když roky se zkracují, dny jsou pořád stejně dlouhé. Dost dlouhé na to, aby se během nich dala zažít spousta různých věcí.
A já už je nechci mít co nejrychleji za sebou, „už aby byly Vánoce“. Každý den si chci vyloupnout a ochutnat jako malou čokoládu z adventního kalendáře. I když to bude třeba jenom „den, kdy jsem zase nestihla udělat těsto na perníčky“ nebo „den, kdy jsem večer vyšla z baru a úplně potichu padal první sníh“.

Z každého neúspěchu se časem stane zábavná historka

Snímek obrazovky 2016-11-18 v 10.42.21.png

Johannes Haushofer, profesor psychologie na univerzitě v Princetonu, sepsal originální pracovní životopis. Vedle obyčejného CV, ve kterém uvádí své profesní úspěchy, sestavil také CV svých nezdarů: postgraduální studia, na která se nedostal, akademické hodnosti, kterých nedosáhl, odborné články, které mu nevydali, granty, o které marně žádal.

(Celý příspěvek…)

Vojna a mír a já aneb Zvláštní radost z pomalého čtení

Snímek obrazovky 2016-11-11 v 12.51.52.png

V poslední době nic nestíhám a na všechno mám málo času. A proto jsem začala číst Vojnu a mír.

Už mockrát jsem se přesvědčila, že nejlepší způsob, jak mít víc času, je přestat s ním šetřit. Právě v tom nejuspěchanějším dnu je dobré aspoň na chvíli zpomalit a předstírat, že mám času spoustu. Plýtvat časem na něco zcela nepraktického, dopřát si malý časový luxus. Pokud jde o časovou investici, Vojna a mír je něco jako Porsche. Možná proto mě tak lákala.

(Celý příspěvek…)

Být hodný člověk není totéž co být „hodná holka“

 

2095190_popelka-safrankova-rozhovor-knizka-nataceni-tri-orisky-pro-popelku.jpg

Nikdo nechce být „hodná holka“. Není to sexy. Spíš je to něco jako nadávka. V odděleních s populárně psychologickými příručkami najdete knihy jako „Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí“, „Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč“ nebo „Přestaňte být hodní, buďte sami sebou“.

(Celý příspěvek…)

Happy end může přijít kdykoli. I v pondělí ráno.

Snímek obrazovky 2016-10-17 v 14.38.39.png

Dnešní ráno pro mě bylo horkým kandidátem na jedno z nejhnusnějších rán letošního podzimu. Nejen proto, že pondělí.

Nejen proto, že jsem se probudila s hnusnou kocovinou.

Ale hlavně proto, jak jsem zjistila vzápětí poté, co jsem se s přimhouřenýma očima doplížila k dřezu a vypila sklenici vody, můj počítač zmizel.

(Celý příspěvek…)