12 způsobů, jak se cítit blbě

edward-gorey-gashleycrumb-tinies.jpg

“Co kdybych vám řekl, že dám milion dolarů tomu z vás, kdo se na příštím setkání bude cítit nejvíc depresivně?” navrhl psycholog Randy Paterson kroužku svých depresivních pacientů, kteří k němu chodili na terapii.

Seděli sklesle na židlích a tvářili se… no, depresivně. Měli pocit, že není v jejich silách udělat cokoli pro to, aby byli šťastnější. Ale když je vyzval, aby vymysleli, jak se cítit hůř, začali přímo překypovat nápady.

A pak jim to došlo. Když je tak snadné přijít na to, jak si připadat smutnější, jak se víc nenávidět a jak být víc v depresi, není možné tyhle věci prostě nedělat? Případně začít dělat pravý opak?

“Cesta nahoru a dolů vede tou samou duševní krajinou. Takže když dokážete vyjmenovat věci, díky kterým se cítíte hůř, chování, které vám nepomáhá, snadno přijdete na to, díky čemu se budete cítit o něco lépe,” říká Randy Paterson, který na tohle téma napsal celou knihu: How to Be Miserable: 40 Strategies You Already Use (Jak se cítit mizerně: 40 způsobů, které už používáte). A hlavně, když zjistíte, že snadno můžete zařídit, abyste se cítili mizerně, uvědomíte si zároveň, že máte na vybranou. Svou náladu máte aspoň částečně ve svých rukou. Depka na vás může spadnout jako hnusná deka, ale přes hlavu si ji přetáhnete sami. A záleží na vás, jestli to uděláte nebo ne.

Tady je mých 10 nejoblíbenějších způsobů, jak se cítit mizerně. Do budoucna se jim pokusím vyhnout, protože, narozdíl od pacientů doktora Patersona, mi za první místo v depresi nikdo milion dolarů nenabízí.

  1. Trochu se najíst vestoje u ledničky před večeří, trochu vestoje u sporáku po večeři a trochu pak ještě jednou v jedenáct večer.
  2. Jít spát v půl druhé v noci, i když k tomu nemám žádný jiný důvod než ten, že se nemůžu přinutit vstát, vzít si pyžamo a vyčistit si zuby.
  3. Pak ráno nejít běhat, protože se mi nechce vstávat.
  4. Vzít si na sebe pomačkané a kouřem načichlé oblečení ze včera, protože se mi nechce vymýšlet a hledat nic jiného.
  5. Desetkrát si v hlavě přehrát rozhovor s kamarádkou, která mě před půl rokem trochu naštvala, ale vůbec o tom neví a já jsem jí to nikdy neřekla.
  6. Dvacetkrát za hodinu si zkontrolovat e-maily, Facebook, jestli tam není něco nového, pár oblíbených e-shopů a zpravodajských serverů, a pak znovu e-maily, jestli tam něco nepřibylo.
  7. Donekonečna odkládat práci, kterou mám udělat, abych se mohla plně věnovat bodu 5 a 6.
  8. Obědvat u počítače v naději, že stihnu dodělat tu práci, ale ve skutečnosti se přitom stále věnovat bodu 5 a 6.
  9. Koupit si ve slevě šaty, které mi sice úplně nesedí a jsou z trochu divného materiálu, ale jsou ve slevě a zítra už by je nemuseli mít, tak co kdyby mi to pak bylo líto.
  10. Vyřízení věcí, které by zabraly asi minutu a půl, odkládat i několik dní.
  11. Dělat si seznam ústrků, kterým mě (obvykle nevědomky) vystavil můj manžel.
  12. Číst bulvární zprávy ze života českých celebrit.

Chcete zpomalit? Trhejte rybíz.

IMG_3879.jpg

Uplynulou neděli jsem strávila na chalupě očesáváním rybízového keře. A přišla jsem na to, že trhání rybízu je dokonalý způsob, jak na chvíli zpomalit životní tempo. Rybíz vám prostě nedovolí spěchat. Za ten den, co jsem strávila jeho sklízením a zpracováním, mi rybíz udělil pár docela zábavných lekcí. Jako například…

  1. Rybíz si obvykle nevybíráte. Není to snad ničí nejoblíbenější ovoce. Je kyselý a je ho vždycky moc. Nejspíš byste radši sklízeli jahody nebo třešně. Ale rybíz je tady a otrhat se musí. A tu jeho kyselou nepodbízivou chuť si nakonec můžete i zamilovat.
  2. Piplačka a voser. To jsou slova, kterými by se dalo očesávání rybízového keře popsat asi nejpřesněji. Zvlášť, když je tak prorostlý kopřivami jako ten náš. Ale když na to nespěcháte a přestanete si představovat, že to zvládnete za hodinu a půl a potom se pojedete koupat, z trhání rybízu se může stát něco jako meditace.
  3. Rybíz vás učí akceptovat nedokonalost. Když už si myslíte, že máte skoro hotovo, pod chumáči listů vždycky objevíte další a další červené hrozny. Úplně dokonale otrhané to nebude prostě nikdy. IMG_3887
  4. Děti vám s trháním rybízu pomůžou. Asi tak na deset minut, dokud je to nepřestane bavit. IMG_3884
  5. Doma pak večer následuje další, ještě větší piplačka: otrhávání rybízových bobulek ze stonků. IMG_3885
  6. Ale když chcete rybízový koláč, nic jiného vám nezbývá. FullSizeRender
  7. Mizení hotového koláče z plechu je jediná fáze zpracování rybízu, která netrvá nekonečně dlouho. IMG_3897
  8. V jednu chvíli se na to otrhávání bobulek prostě vykašlete. Dojde vám trpělivost, zbytek rybízu prostě vylisujete a ze šťávy uděláte želé. IMG_3927
  9. A vzpomínky na jeden letní den s rybízem vám tak zůstanou minimálně do Vánoc. IMG_3929

Ta zvláštní radost, nebýt ve Varech

Blog nebýt ve Varech 2.jpg

Filmový festival v Karlových Varech jsem zažila v různých dobách různě.

Nejdřív jako karlovarské dítě: výpravy do Thermalu s památníčkem a lovení autogramů od východoněmeckých a polských filmových hvězd 80. let.

Potom, v devadesátkách, jako nadšená baťůžkářka (jen bez baťohu, protože bydlet jsem pořád mohla u mámy): fronty u pokladen a euforie, když jsme pronikli na večírek u bazénu.

(Celý příspěvek…)

Mých 13 letních předsevzetí

koupc3a1nc3ad-nohou1.jpg

Než prázdniny začnou, zdají se skoro nekonečné. Jako nedohledné území bezbřehé svobody, se kterou se dá podniknout cokoli. Ale sotva začne červenec, něco se zvrtne. Párkrát se vyspím, a najednou je konec srpna, stojím frontu v papírnictví, kupuju trojúhelník s ryskou a jarmily na tělocvik a divím se, jak rychle to léto uteklo.

Takže letos bych to chtěla zkusit jinak. I když budu většinu léta trávit ve městě, nechci, aby mě minulo bez povšimnutí. Nechci propást ty opravdové letní okamžiky.

Takže jsem si sepsala svých 12 letních předsevzetí. Narozdíl od obvyklých novoročních nemají nic společného s hubnutím či jiným zlepšováním sebe sama. Jsou to předsevzetí k radosti.

  1. Aspoň jednou půjdu do letního kina a během filmu budu usrkávat střik z plastového kelímku.
  2. Až pojedu z práce na kole, změním trasu a dopřeju si nějakou nečekanou odbočku.
  3. Půjdu na koupaliště ve všední den.
  4. Nalakuju si nehty na nohou neobvyklou barvou: blankytně modrou, zelenou nebo šedou.
  5. Pojedu někam kousek od Prahy, kde jsou v noci dooopravdy vidět hvězdy.
  6.  V polední pauze budu obědvat na břehu Vltavy.
  7. Budu chodit nalehko, jen s malou taškou. Většinu věcí, které s sebou tahám, stejně nepotřebuju.
  8. Vzpomenu si, že chci uvařit meruňkovou marmeládu se zázvorem, dřív, než skončí sezona meruněk.
  9. Budu si cachtat nohy i tam, kde se to nesmí.
  10. Vezmu si do kavárny pletení.
  11. Udělám si piknik na neobvyklém místě.
  12. Pojedu někam vlakem a vezmu si s sebou svačinu.
  13. Budu spát u otevřeného okna a poslouchat hlasy z nočních žižkovských ulic.

Přejmenujte svůj strach: není to “stresující”, je to “vzrušující”

11386541_832281546820542_232148664_n-1.jpg

Možná na to nevypadám, ale veřejná vystoupení mě nijak zvlášť neděsí. Ano, mívám trému, dokonce velikou. Když mám něco přednést před mnoha lidmi, navíc bez nahlížení do papíru s poznámkami, buší mi srdce, klepou se mi ruce a nervózně přecházím z kouta do kouta. Ale to není strach. V koktejlu emocí kromě trémy víří taky bublinky natěšenosti a to všechno dává dohromady příjemně vzrušující adrenalinovaný mix.

(Celý příspěvek…)

5 tipů, jak být víc spontánní (návod pro introverty)

718_easy_riding.jpg

Patřím k těm lidem, kteří, když ostatní na večírku začnou tančit na stole, postávají kousek od toho stolu a přihlížejí. Závidím těm na tom stole. Ale nepřidám se k nim. Vím, jak bych si na tom stole připadala: nesvá a ztuhlá bych se snažila předvádět, jak se výborně bavím. A to se mi nechce. Párkrát jsem to už vyzkoušela.

(Celý příspěvek…)