Jak nemyslet na ledního medvěda?

Před pár dny jsem se náhodou dozvěděla, že moji kamarádi byli společně na večeři. Tři dvojice, se kterými se docela často vídáme. O nic nešlo. Jenom šli společně do restaurace a potom do baru. Ta myšlenka, které jsem se nemohla zbavit, se mi v hlavě vylíhla až následující den: „A proč nám vlastně neřekli, abychom šli taky?“ Spolu s ní mě zaplavila vlna ublížené sebelítosti. Chytila mě pod krkem jako ošklivý slizký Glum z Tolkienova Pána prstenů. Pokaždé, když se mi podařilo do něčeho se zabrat, se to vynořilo znovu: „Proč nás vlastně taky nepozvali?“ A po této větě se mi v hlavě úplně bez jakéhokoli vědomého přičinění rozběhla dlouhá uražená samomluva, kterou jsem nijak nedokázala zarazit: „Schválně šli sami a nic nám neřekli. Nemají nás rádi. Mě nemají rádi. Určitě šli beze mě, aby mě mohli pomlouvat. Co všechno mi ještě asi neřekli? Jasně, ať si trhnou nohou. Taky půjdu někam bez nich. Nemám je ráda.“ Úplně jsem cítila, jak mi za zády sedí Glum a šeptá: „Pánešek nás zradil. Zlý. Šidí. Falešný. Měli bysmě mu zakroutit krk. Zabít ho! Zabít!“.

Tyhle dlouhé duševní monology, které vlastně nechci sama se sebou vést, ale nedokážu se jich nijak zbavit, mě přepadají poměrně často. Ať už se týkají „zrádných“ kamarádů, Betynčiných školních nesnází, špatných nálad mého muže, deset let starých hádek s mou mámou nebo čehokoli jiného. Snaha přestat na to myslet se jeví stejně marná, jako úsilí účastníků jednoho známého psychologického pokusu, kteří dostali za úkol „nemyslet na ledního medvěda“. Čím víc se o to snažili, tím víc byl medvěd v jejich hlavách přítomen.

Proto jsem ocenila radu psychologa Daniela Wegnera, autora knihy White Bears and Other Unwanted Thougs: Suppression, Obssession and the Psychology of Mental control. „Zajímavé je, že když se snažíte na něco nemyslet, pořád musíte držet v paměti, na co vlastně nemáte myslet, a ta část paměti onu myšlenku pořád udržuje čerstvou a v pohotovosti,“ říká Wegner. Doporučuje tedy postavit se k nevítaným myšlenkám jako k nezvedeným dětem: vzít je na vědomí, ale dlouze s nimi nediskutovat a poslat je za dveře. Uvědomit si, že ten našeptávající Glum nejste vy sami a že vás neovládá. Že to, co říká, je jenom jeho dosti zkreslený pohled na věc. Shovívavě ho vyslechnout, ale moc se s ním nevybavovat. Říct mu: „Dobrá, to jsi zase ty. Znám tě. Ale nemám na tebe moc času. Takže díky za návštěvu a teď laskavě zalez zpátky do své sluje.“

Jistě, Glum se vrátí. Ale už víte, že ho můžete poslat pryč.

About these ads

9 comments

  1. Přesně! Do puntíku souhlasím… V těhle situacích mi pomáhá vzpomenout si na Čtyři dohody. I když žít podle nich není vůbec jednoduché. Hezký den a málo Glumů, Jitka.

  2. Tak………čekala jsem rozuzlení celé příhody.Začala jsem si vytvářet DOMNĚNKY,že to třeba bylo tak a tak,proto….že,třeba chystají nějaké překvapení….atd.Přesně nechala jsme se chytit:))))Miluju Čtyři dohody,miluju je v podání báječného Duška a časem jsem přišla nato,že je přesně můžu použít i v případě.kdy nemůžu přijít věci na kloub,přestanu si zkrátka vytvářet domněnky.Jo horší je to v případě komunikace s dětmi,jak často slyším svoje:”okamžitě se uklidni”:)))
    P.S:Taky jsem zažívala něco podobného,akorát že v případě přátel,to bylo letité přátelství těch ostatních a Ti naši přátelé časem zjistili,že Ti ostatní to těžce nesou,máme to nějak intenzivnější.Vůbec o nic nejde,po letech nás nerozdělilo vůbec nic,na rozdíl od těch ostatních,jsme spolu když je potřeba,rozumíme si i beze slov a přišli jsme nato,že to bylo jen takové obyčejné žárlení:))Věřím,že přátelství vydrží navzdory těm tajným výpravám:)))Já taky přežiju,že oni jdou pařit se svýma dvacetiletýma dětma,zatím co já doma kolíbám malé na klíně:)))Prostě to tak mám.A až vyrazíme s jablíčkama ke krmelci,tak zase budou Ti bezva parťáci co potahnou naše sáně:))) A díky za takové přátele i když nám mohou ležet v hlavě:)))

  3. Jsem ráda, že jsem si přečetla tento článek, mluví mi z duše! Mám teď taky dva takové “medvědy” a na střídačku se pořád do mé hlavy vrací, nezbedové! Zkusím chytrou taktiku, děkuji :)

  4. Taky jsem míval podobný myšlenky, a zbavil jsem se jich pomocí jedné ze Čtyř dohod (koukám, že to tu už načla Tailor :)). Dvě z těch Čtyř dohod znějí – nevytvářet si doměnky ( o věcech, na které se můžu zeptat) a nebrat si nic osobně. Jde o to, že druhejm lidem nevidíte do hlavy, ani oni vám. Takže i kdyby jste probírala v hlavě sto let, co kdo čím myslel, stejně na to nejspíš tak úplně přesně nepřijdete. A druhá věc je ta, že zrovna tak oni nevidí do hlavy vám, ale mají o vás představu ovlivněnou tím, jací jsou sami. Jinými slovy, pokud vás někdo pomlouvá, nebo vám škodí, je to z větší části kvůli tomu, co jsou sami zač. Vy (podle třetí dohody) děláte všechno nejlíp, jak můžete,,a když to někdo neocení, jeho chyba… takže si to nemusíte brát k srdci. Když si to nebude brát osobně, tím spíš se třeba nakonec usmířiíte, kdyby to opravdu byla nějaké vážné nedorozumění.

  5. normálka… jak myšlenky, tak řešení.
    mohu jen dodat, že když to budete praktikovat delší dobu, tak je dost dobrá šance, že Glum nebude chodit tak často, popřípadě že nebude tak agresivní. stát se mi to dneska, tak mě to nerozhodí a pokud bych došla k názoru, že mi to vadí, některého z účastníků se napřímo zeptám, popřípadě požádám, abych mohla příště jít taky. a bylo by po doměnkách.

  6. Stejný případ jsem řešila nedávno s letitou kamarádkou. Z mé strany se jednalo o “zradu”. Když jsme si o tom promluvily, ona vůbec zpětně netušila, co se mně vlastně dotklo… Ano, je třeba nevytvářet si domněnky, ale je třeba taky vysvětlovat a mluvit o tom…
    Zeptala jste se, proč vás nepozvali?

  7. Mluvíš mi z duše (jako obvykle).
    Mně zas v poslední době připadá, že moje nejlepší kamarádka si rozumí víc s mou sestrou než se mnou. A zbavit se toho prostě nemůžu.

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s