Proč si pořád myslíme, že odteď už se vůbec nezměníme

grandmother-and-child-yuri-levV sedmnácti jsem si byla naprosto skálopevně jistá tím, že ve čtyřiceti už bych chtěla být mrtvá. Nikdy nebudu nosit trvalou a stát frontu u řezníka, myslela jsem si, a to je přece to, co čtyřicetileté paní dělají. Letos mi tedy bude čtyřicet. Trvalou sice nenosím, ale frontu u řezníka občas stojím docela ráda a zemřít bych v blízké době určitě nechtěla.

Taky jsem si – v různých obdobích života – myslela, že…

Nikdy se nenechám ostříhat nakrátko.

Nikdy bych si na sebe nevzala béžový baloňák s páskem, bleee.

Nikdy se nepřestanu kamarádit s Jarkou B.

Nikdy nebudu jíst krevety.

Nikdy nepřestanu milovat Deana Reeda a taky Joffreye de Peyrac z Angeliky. A Rudu z céčka.

Nikdy si nepořídím mobil, na co proboha.

Nikdy nebudu mít děti. A pak, o pár let později: Nikdy nebudu na svoje děti ječet.

A ještě docela nedávno: Nikdy nebudu mít doma hlodavce jako domácího mazlíčka, to bych nesnesla.

Všechny tyhle věci se mi později nějak přihodily a za svými skálopevnými jistotami z doby, kdy mi bylo devět, nebo devatenáct, nebo devětadvacet se ohlížím s pobaveným úsměvem. A přece i teď, v devětatřiceti, jsem si pořád spoustou věcí hrozně jistá. Jako například:

Nikdy bych si nenechala do obličeje píchnout botox.

Anebo:

Nikdy bych nešla do domova důchodců, to radši zemřu sama a bez pomoci.

Psycholog Daniel Gilbert nedávno zveřejnil studii, podle které touhle iluzí trpíme všichni. Na základě rozhovorů s 19 tisíci lidmi od 18 do 68 let zjistil, že v jakémkoli stádiu života si myslíme, že odteď už své názory a postoje vůbec nezměníme. A za deset let se usmíváme, jak jsme tenkrát mohli být tak naivní. „Lidé ve středním věku, jako jsem já, se často za svým náctiletým já ohlížejí se směsicí pobavení a lítosti,“ říká Gilbert. „Nikdy si neuvědomíme, že naše budoucí já bude vzpomínat a podobně smýšlet o tom současném. V každém věku si myslíme, že už jsme se dostali do bodu, kdy jsme tím, kdo se směje naposled. Jenže to nejsme nikdy.“

About these ads

8 comments

  1. A nikdy by som si nenechala prepichnúť uši, a nikdy nebudem predsa nosiť sukne, a nikdy nebudem mať dlhé vlasy, a nikdy nebudem bývať v paneláku … čím som staršia, tým viac sa mi obrusujú hrany a podobné kategorické tvrdenia už používam čoraz opatrnejšie.

  2. Já si naopak neustále uvědomuji, že se na svoje nynější já budu dívat za pár let jinak. Vidím to už teď při prohlížení starších článků nebo při čtení starých deníkových zápisků :)

  3. Kdyby ste se nudili..tak pro mě mužete každý den hlasovat(i několikrat denně) stači kliknout a hlasovat pro mě http://apps.facebook.com/olomouccity-soutez/ najdeš mě nad čislicemi v pravo, je nejnovější- nejlepší, tak klikni na nejlepší a jsem 7 má pod jménem MartinQa Šwalbachová ..předem děkuju za hlasy :)“

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s