Chci být sama sobě laskavým rodičem

9028_P_1318240581324„To jsem ale prase,“ řekla jsem si dnes ráno, když jsem si všimla, že jsem si svoje černé šaty pokecala bílou kávou vepředu na prsou, přesně na tom místě, které se prostě nedá nijak zamaskovat.

„Ježiš, já jsem blbá,“ zaúpěla jsem včera, když jsem zjistila, že jsem zavřela soubor, na kterém jsem hodinu pracovala, aniž bych klikla na tlačítko „uložit změny“.

„Jsem úplně neschopná, mám alzheimera a už to se mnou bude jenom horší,“ konstatovala jsem suše poté, co jsem se musela přes celou Prahu vracet domů pro zapomenutý diktafon.

„Nechápu, že mě ještě nevyhodili,“ pomyslela jsem si, když jsem hodinu zírala do počítače na prázdnou stránku, aniž bych ze sebe vyloudila jedinou kloudnou větu.

Řekla bych podobná slova v obdobné situaci někomu jinému? Komukoli jinému? Jistěže ne. Řekla bych: „To je dobrý.“ Nebo: „To se vypere.“ Nebo: „Chudinko, taková dálka.“ Nebo: „To zvládneš levou zadní.“

Sama se sebou ovšem z jakéhosi těžko pochopitelného důvodu mluvím jako s nenáviděným spratkem, kterému je třeba neustále připomínat jeho četné a rozmanité nedostatky. Ráda bych to zkusila opačně. Myslím, že bych byla o dost šťastnější, kdybych se k sobě dokázala začít chovat jako k milovanému, byť poněkud nezvedenému dítěti.

Asi takhle.

„Barunko, dneska bys měla jít dřív spát, nebo budeš zítra zase unavená a víš, jak potom býváš mrzutá.“

„Vezmi si tu čepici, Barunko, ať ti pak venku zase není zima.“

„Barunko, ten třetí gin s tonikem už si nedávej, nebo tě zítra bude bolet hlavička.“

Myslím, že pak bych sama se sebou vycházela daleko líp.

About these ads

18 comments

  1. Kolikrát se přistihnu při podobém nepěkném sebepodrážení… naštěstí mne při tom jen málokdy někdo slyší, ale i tak si budu příště dávat pozor, abych k sobě byla také trochu laskavější. MMCH ten komentář s ginem a tonikem nemá chybu!
    Lenka

  2. hezky napsáno, vlastně jde jen o to být sám na sebe den za dnem milejší.
    “To je v pořádku, že jsem tu práci neodvedl dokonale, nepotřebuji to ještě slyšet od vás ostatních”.
    “Ostatní za méně práce dostávají více peněz, nemusím přece chtít tak dřít a taky si mlžu říct o práci kde se budu více flákat a více dostanu”
    Proč být na sebe tak tvrdý?
    Díky za připomenutí. Výborný článek!

  3. V dospělosti nás stále velmi ovlivňuje to, jaké prostředí jsme měli kolem sebe jako děti. Pokud vás rodiče stále peskovali nebo jste byli nastaveni na výkon, budete se k sobě chovat stejně i v dospělosti. Je možné to zlomit, ale musí to být vědomá práce na sobě samém…

    1. Určitě to hodně ovlivňuje, ale není jedinou příčinou… Vyrostla jsem s milujícími a hodnými rodiči, žádný stres a tlak – a přesto se k sobě chovám úplně stejně, jak popsala paní Barbora…
      A připomněla jste mi Louise L. Hay a její knihy… tohle je přesné http://www.youtube.com/watch?v=-eGE77NeggQ

  4. “Barunko, krásný článek, vidíš, jaká si šikovná.” :))

    A teď vážně, díky za pěkný článek a souhlasím z hloubi duše. Všichni bychom to měli zkusit a měli se mít víc rádi, bylo by na světě výrazně lépe.

  5. A to já s vámi zase nesouhlasím. Proč si prostě nepřiznat, že jsem nešikovný, zapomětlivý apod.? Proč bych se měl nějak upokojovat, že to nic není?

    Chci se v životě přeci jen někam posunout, pracovat na sobě, abych byl lepším, vzdělanějším, výkonnějším… A v tom případě přeci patří k věci, abych si uvědomil své chyby a zapracoval na nich.

    Stejně tak postupuju při výchově dětí – když se požbrindá, tak mu přeci řeknu, aby si dal pozor, ne? Nebo ho mám chválit a chlácholit? Dá si pak příště pozor?

    Když si dáváš tak pěkné rady (třetí panáček apod.), poslechneš se? Není totiž umění si sám sobě dát rozkaz, umění je poslechnout se.

    1. Souhlasím s Vámi, rozdíl je v tom, co u sebe kritizujete. Taky jsem si teď řekla, že jsem blbá, protože jsem zapomněla na něco důležitého, takže jsem zbytečně přišla o peníze. Ale nekritizuju se, jak strašně jsem blbá, když rozleji mléko nebo rozsypu misku s brambůrkama a upřímně, nemyslím, že by dětem nějak zvlášť prospělo, když je někdo pořádně zbuzeruje, jak jsou nešikovné a pitomé, že rozsypaly misku cerálií u snídaně. Sama vím, že je mi s takovými protivnými lidmi nepříjemně a nechci s nimi být… a upřímně řečeno, i když jsou protivní kvůli každé rozlité kapce, nikam daleko to nedotáhli, protože nejspíš přes své kapky nezpozorovali to podstatné. Tak bacha na to :-).

  6. On je totiž velký rozdíl mezi “mít se rád” a “všechno si dovolit”. Moje zkušenost je, že když člověk sám sobě moc poleví, přeroste si přes hlavu a začne se mít míň rád. A každý z nás reaguje na (sebe)výchovu jinak. Někomu stačí vlídná domluva, někdo potřebuje pořádně seřvat. Prostě univerzální návod na výchovu neexistuje, ať už vychováváme kohokoli. Takže souhlasím jak s vámi, Báro, tak částečně i s Radkem.

  7. Já bych řekl, že je celkem jedno, jestli si budu říkat ” To jsem ale debil, musím se hodinu vrátitt pro klíče a je to hodina cesty, to snad není možný!”, a nebo ” Chudáčku Honzíčku, ty musíš celej den někde jezdit, vi’ď? No to máš těžký, takový práce máš!” – protože vztek budu mít tak jako tak :))

  8. Jestliže sám se sebou nejednám způsobem, jako bych jednal s jiným člověkem, znamená to, že nemám rád sebe sama, či spíše do svého jednání projektuji pocity druhé osoby? Tedy jaký má smysl jinému opakovat to, co si myslím, že on si myslí? Altruismus ve věcech nepodstatných toliko pokrytectvím je ;)

  9. Tak to s tím souborem, lépe řečeno článkem. napsal jsem dlouhý text a omylem při ukládání dal Chcete v dokumentu uložit změny ano – ne. A co já vůl neodklikl?????

  10. Jo, to mi připomíná, jak jsem byla na kurzu Respektovat a být respektován a díky němu jsem si uvědomila, jak hrozně uvnitř mluvím sama se sebou a na kurzu jsem se učila, jak to jde jinak…..a moc mi to pomohlo!

  11. Ano, já si taky nadávám pro blbosti, a že je to každou chvíli, přistihla jsem se ale přitom, že doufám, že ostatní si všimnou a budou mi říkat, že to nic není a tak, říkám si o útěchu.

  12. Jo, jo… taky mě ovlivnil kurz respektovat a být respektován. Začala jsem o tom dokonce psát (http://zitjak.wordpress.com/2013/08/13/respektovat-a-byt-respektovan-1-cast/), tak moc :-) Já myslím, že ten fígl spočívá v tom slově “respektovat”… tj. nemluvit k sobě jako k tomu spratkovi, který něco provedl, ale jako k člověku, který má právo na chyby, trochu se soucitem, ale také se před těmi chybami neskrývá, nehraje si na chudáčka, ale své chyby napravuje…

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s