Může stlaní postele změnit váš život?

Trvá mi to asi tak třicet vteřin: natřást polštáře; narovnat peřiny; případně povytáhnout srolované prostěradlo a vyházet dětské deky, pyžama a knížky, které se tam od večera od rána nastěhovaly. Přesto se mi asi tak dvakrát týdně stane, že to prostě neudělám. A postel zůstane neustlaná až do následujícího večera.

I když vím, že zalézat do neustlané postele je jako vrátit se z dlouhé cesty do rozbordeleného bytu: nijak mě to do ní netáhne. Když si do ní lehám, nemám ten pravý pocit úlevy a odpočinku. A pokud ten den trávím víc času doma, neustlaná postel mi neustále podvědomě připomíná, že den vlastně ještě pořádně nezačal a je celý tak trochu utahaný a nanicovatý.

(Pokud se mi výjimečně podaří ještě před samotným ustláním vyložit peřiny na chvíli do oken, připadám si přímo jako bohyně domácnosti. I když si nejsem jistá, jestli je těch pár minut na parapetu doopravdy k něčemu dobrých.)

Proto mě zaujal průzkum, kterého se zúčastnilo 68 tisíc uživatelů stránek Hunch.com. Podle něho si stele postel každý den asi 27 procent lidí, 12 procentům ji stele někdo jiný a 59 procent stele jen někdy nebo vůbec. (Mezi uživateli je, zdá se, vysoké procento bordelářů, protože podle jiného průzkumu americké National Sleep Foundation denně stele 71 procent lidí.)

Co je ale ještě daleko zajímavější: lidé, kteří si pravidelně stelou postel, jsou podle statistiky Hunch.com mnohem šťastnější. 71 procent steloucích se považuje za šťastné, zatímco 62 procent nesteloucích připouští, že moc šťastní nejsou. Ti, kteří stelou, navíc mají častěji rádi svou práci, pravidelněji cvičí, víc čtou, mají v práci vystavené rodinné fotky a, což je obzvlášť pozoruhodné, věří v lásku na první pohled.

17 comments

  1. :) Podíval jsem se na svou postel – neustlaná jako vždy. Zamyslím se, může to na mě opravdu mít nějaký vliv? Nacítím se na své pocity. Jo, opravdu. Podvědomě je ten den takový jiný, nanicovatý, jakoby pořádně nezačal. Neoddělil jsem rázně noc ode dne. A tak přes den jsem unavený a v noci když jdu spát tak nevnímám tak silně že končí aktivita a začíná odpočinek. A přitom dbám, aby věci v mém bytě byly podle Feng šuej pravidel, ale na tohle jsem nějak nedbal. No, chtěl jsem říct, Děkuju za článek! A jdu ustlat.

  2. Ta souvislost s láskou na první pohled je jasná. Když někdo věří v lásku na první pohled, proč by otálel, než si někoho pozve do postele, že. A proto je lepší, když je ta postel pro jistotu pořád připravená – v reprezentativním stavu. :-)

  3. Něco na tom bude. Je mi vytýkáno (matkou, tedy zástupcem pohlaví, které má mít na pořádek patent) , že jsem velký puntičkář na pořádek. Vlastně jsem označována za prudiče. Takže v rámci tréniku si občas zkusím neustlat. Nedá mi to a během raního pobíhání se vrátím a ustelu. Ale pak jsem šťastná :)

  4. Nejsem puntičkář, ale některé věci, např. ustlaná postel, úhledně pověšené vyprané prádlo a zavřené skříně mi přinášejí pocit fyzické úlevy….

  5. Samozřejmě je otázka co je příčina a co důsledek. Zda steloucí lidé jsou šťastnější, nebo zda šťastní lidé jsou steloucí.

  6. Moje ložnice je zároveň pracovnou, takže kdybych si ráno neustlala, pracovalo by se mi hodně špatně. A když někdy odcházím brzy z domova a nestihnu si ustlat, ustelu si po návratu, i kdyby to bylo deset minut před spaním. Prostě do neustlané postele bych nevlezla. A to nejsem žádný pedant na pořádek. Může se mi všude kolem vršit bordel, ale postel musím mít ustlanou. Takže naprosto souhlasím a moje odpověď zní: Ano, ustlaná postel mi změnit život může, tím, že mi podstatně zlepší náladu.

  7. Četla jsem studii, která zmiňovala, že v neustlané posteli se množí daleko méně roztočů než v té ustlané… Z toho plyne, že když ráno stihnu ustlat,, mám dobrý pocit při uléhání do úhledné postele a když ne, tak jsem šťastná, že jsem nedala breberám prostor ;) Šťastná jsem skoro imrvére!

  8. No já bych se na takové výzkumy moc neodvolávala… ono to totiž dost dobře může být naopak. Možná spolu ustlaná postel a životní štěstí korelují, ale v jakém směru? Když se nad tím zamyslím, samozřejmě, že je super, uléhat večer do svěží postele (já třeba stelu denně, větrám tak cca 15 minut do studena a potom levandulový sprej na polštáře) ale nesouvisí to určitě s životním štěstí. Řekla bych, že je dost dobře možné, že šťastnější lidé prostě spíše stelou postele, protože mají více životního elánu. A ne že mají elán díky stlaní postelí, vždyť to je už podle selskýho rozumu blbost.

    A je to tak týden a půl, myslím že to bylo na nějakým e-shopu, tipuju http://www.kralovske-spani.cz mezi jejich články, kde psali, že by se právě nemělo stlát, že to může narušovat poklidný spánek. A taky se traduje, že spánek s partnerem zhoršuje kognitivní funkce a podobně…

    No, nebylo by spíš lepší zůstat u toho, co nám vyhovuje, a nesoustředit se na nějaké pofidérní výzkumy?

  9. Já myslím, že tím, že je postel ustlaná vypadá harmonicky a tak nějak připravená do ní ulehnout. Když je rozestlaná, tak jakoby člověj ještě neuzavřel období spánku. Ale výzkumu věřím.

  10. Pingback: - Inspir.cz
  11. Taky mi připadá dobré, harmonické, pro oko a duši ladící, když postel není rozrochaná.
    Jenže otázka je: co rozumíte pod slovem “ustlaná.”
    jestli zastlaná (ložní prádlo odstraněno do peřiňáku) nebo srovnaná nebozakrytá přehozem. Já používám možnost cé. Je to rychlý a vypadá to harmonicky a do postele se dá hned zase skočit. Takže veškeré výhody zachovány.

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s