„Popojíždění v zácpě je každý den trochu jiný druh pekla.“

…říká psycholog Daniel Gilbert. Cestování po městě autem je podle něj tak nepříjemné právě proto, že je nepředvídatelné. Díky tomu, že ulice jsou ucpané pokaždé trochu jinak, a díky těm vzácným dnům, kdy jsou volné a snadno průjezdné, si na zácpu nikdy nedokážeme zvyknout a smířit se s ní. Pokaždé doufáme, že zrovna dneska to bude trochu lepší.

Na vlastní kůži to znají moji kolegové, kteří jezdí do práce autem. Každý den s obavami vyhlížejí z okna na ulici Pod kaštany, jednu z hlavních cest spojujících Dejvice a Bubeneč s centrem města. Někdy po ní auta sviští jedno za druhým, jindy plouživě popojíždějí… a někdy prostě stojí ve frontě na semafor, vzdálený asi kilometr, na němž zelená naskakuje tak často, že si během červené klidně můžete za volantem zdřímnout.

V takových dnech jsem ještě o něco víc vděčná za tramvaj šestadvacítku, která jezdí sice pomalu, ale nabízí mi během cesty úžasné výhledy na (někdy) jiskřivou Vltavu a Hradčany, rýsující se proti (občas i) modré obloze.

About these ads

One comment

  1. Jsem na tom podobně .. ať si každý říká, co chce .. tramvaje jsou v tomhle nejlepší. Když tedy není -15 a nepraskají koleje :)

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s