Co dělat s tím, co nemůžu ovlivnit? Rozhodla jsem se, že mi to bude jedno

Máte někdy v letadle ten pocit, že jediné, co ho drží ve vzduchu a zabraňuje mu spadnout, je vaše pekelné soustředění s úzkostně sevřeným žaludkem a ledově zpocenýma rukama?

Přesně s těmihle pocity se někdy snažím „držet ve vzduchu“ všechny ty věci a děje ve svém světě, které pro mě něco znamenají, ale nemůžu je ovlivnit vůbec nebo jen málo. Když Betynka vyrazí se svým oddílem na hory, „hlídám ji“, aby si na sjezdovce nezlomila nohu, a když píše test z angličtiny, telepaticky ho píšu za ni. Když můj muž jede po zledovatělých silnicích někam přes půl republiky, „soustředím se“, aby nenaboural. Připadá mi, že když se budu bát nejhoršího, nejhorší nenastane, a že tímto poněkud vysilujícím způsobem mám svůj svět pod kontrolou. (Samozřejmě, že tohle soustřeďování mě stojí víc psychických i fyzických sil, než kdybych to auto řídila sama.)

Před pár měsíci jsem ale poprvé zkusila svého vnitřního telepatického hlídače záměrně vypnout. Týkalo se to hodin klavíru. (Na vysvětlenou: patřím k těm rodičům, kteří nutí své děti učit se na nějaký hudební nástroj. Jestli to má cenu a jak to nakonec dopadne, to nevím. Prostě nevím.) Donedávna jsem trávila úmornou čtvrthodinu denně tím, že jsem se – za oboustranného sříkpění zubů – snažila Betynku co nejlépe připravit na každou nadcházející hodinu v hudebce, a během samotných lekcí potom úpěnlivě čekala na verdikt paní učitelky. Jednoho dnes jsem se rozhodla, že to dělat přestanu. Veškeré své angažmá jsem omezila na čtyři slova: „Jdi cvičit na piáno.“

Výsledek se dostavil záhy, v podobě trojek v hudebkové žákajdě a dlouhých červeně psaných vzkazů od paní učitelky. Ale taky v podobě velké úlevy. Zjistila jsem, že opravdu dokážu, aby mi to bylo jedno. Že trojky v žákovské mě nedeptají zdaleko tolik, jak jsem si myslela. A že – ale to už říkám s velkou dávkou optimismu – by Betynku hraní na klavír mohlo začít třeba i trochu bavit.

 

About these ads

7 comments

  1. Praktizujem uz dost dlho podobnu schemu- na veci, ktore nemam sancu ovplyvnit – podla tibetskeho prislovia: Ak ma problem riesenie, netreba si robit starosti, Ak nema riesenie, starosti nepomozu. – netyka sa to iba problemov, ale aj podobneho telepatickeho riadenia automobilu, pisomiek a pod. Mne sa to velmi osvedcilo, nestracam energiu na veci, ktore nemozem ovplyvnit a naopak sustredim ju na veci, ktore ovplyvnit mozem.

  2. Nebo ještě jinak, i když podobně: “Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil”. Fridrich Öttinger

  3. Dobrý den, zajímalo by mě, jestli to myslíte vážně, nebo jste zvědavá, kolik lidí se přidá. Připadá mi poměrně nevěrohodné, že by takhle mohla myslet mladá žena. A už vůbec nerozumím tomu, proč by se měl člověk bát nejhoršího. Takhle bych asi žít nedokázala. Myslím, že stačí o nejhorší možnosti dobře vědět.
    Radši se v tom nebudu babrat. Vidím to jako Pavol

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s