Být mnou je nudné, nepohodlné, namáhavé a občas trochu trapné

Být mnou je nudné, nepohodlné, namáhavé a občas trochu trapné. Bylo to tak, když mi bylo šest, a ano, je to tak dodnes. Znamená to být tím člověkem, který na fotkách vždycky vypadá o tolik hůř než v zrcadle, který se na diktafonu pokaždé zděsí svého vlastního hlasu a který nikdy nedokáže najít v pravou chvíli pohotovou odpověď.

Dlouho jsem si myslela, že by se to mohlo vyřešit tím, že splynu s něčím větším, úžasnějším a zajímavějším, než jsem já, a že se mi podaří z okolního prostředí vstřebat dostatek jeho úžasnosti. Představovala jsem si například, že když se dostanu na úžasnou vysokou školu, na kterou všichni chtějí, stane se ze mě Ta Holka, studující na oné škole… a všechny moje nudné, nepohodlné a trochu trapné vlastnosti se tím jaksi potlačí. Anebo jsem chtěla žít v Paříži, a myslela jsem si, že „pařížskost“ mě celou nějak pohltí a promění mě v někoho jiného. Obojí se mi časem splnilo… jenže jsem pokaždé zjistila, že ať jsem kdekoli a s kýmkoli – třeba i v Paříži – pořád jsem to já. Nudná, nepohodlná, občas trapná.

Zjištění, že já budu vždycky (jenom) já, je na jednu stranu velké zklamání (i kdybych se provdala za George Clooneyho, pořád to budu jenom já!). Na druhou stranu je v tom jistá úleva (kdybych se dostala do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, taky to pořád budu já). Snad se mi někdy podaří se s tím smířit.

About these ads

16 comments

  1. Barboro, na Šťastný blog a do šťastného života patří něco jiného: každý jsme sám sebou a v určitém prostředí. Můžeme mít radost z toho, že pomáháme městu, když uklízíme kanály. Můžeme mít radost z toho, že řídíme ČEZ nebo žijeme z úroků od chudých. Ale pro štěstí je potřeba skutečně věřit tomu, co děláme. A pro dlouhodobost štěstí je třeba, aby i naše okolí věřilo tomu, co děláme. Nemůžeme být šťastní z uklízení kanálů, když nám strašně smrdí. Nemůžeme být šťastní z přebalování dítěte, když vidíme jen hovínka. Já Vám nemůžu vnutit, jak se máte na život dívat. Vy to nemůžete nařídit svému manželovi nebo dětem. Ale vždycky sobě/jim můžete položit otázku “Co skutečně chci? Co můžu udělat dnes, abych se tomu přiblížila?” Je úplně v pohodě, když je člověk občas trochu dole a má chuť zase vyskočit nahoru. Já chci Šťastný blog jako inspirující čtení od pozorného šťastného člověka, který sdílí své různorodé postřehy:-) Být mnou je nepohodlné, namáhavé a často nepochopené, ale naplňující.

  2. Ty jsi pro mě odjakživa přetalentovaná. Kdo ti krade sebevědomí, které bys měla mít? A které bych já na tvém místě rozhodně měla? Důkazem tvé úžasnosti je i tenhle blog. V něm jsi splynula sama se sebou a díky tomu jsi učinila mnoho lidí šťastnějšími. Tak žádné schovávání se za Clooneyho, žij a piš sama za sebe. Jde ti to!

  3. To niekto píše o mne? Tiež som taká bola, doteraz sa vždy zľaknem vlastného hlasu a svojich fotiek, ale čím som staršia, tým menej mi na tom záleží – alebo som si už na tie pravidelne šokové terapie zvykla:)

  4. Já myslím, že Bára není sama sobě tak nepohodlná a trapná, jak to může vyznít v tomhle článku. Když pominu trošku nadsázky, myslím, že to je zdravé “naštvání se” které posouvá, a časem se tady určitě dozvíme kam :-) Nezbývá, než zůstat pozorným čtenářem Šťastného Blogu.

    Mimochodem Báro děkuji z avčerejší tip na knihu, mohla byste být super reklamní agentka, prostě mi to nedalo, a hned po práci jsem skočila k Barvičovi a NOvotnému a už ji mám v batohu:-)

  5. Milá Barbi, z 90% vždycky souhlasím s Vašimi názory v článcích, ale tentokrát je to obráceně: Z 90% nesouhlasím! To není jenom řečnické zvolání, já Vám to doložím fakty. Nudná, nepohodlná a trapná? Vezměme to od konce, trapná, je Váš čistě niterní pocit, který nikdo nezná, ale každopádně na venek se nijak neprojevující. Nepohodlná, jako zápor? To je přece klad. Jste aktivní žena, která zvládá rodinu s dvěma dětmi, práci i literární činnost. A nakonec nudná? Tak proč Vás tolik lidí čte a miluje Váš blog? Donnerwetter! Myslíte, že se všichni tak rádi nudíme? Já, pouze za sebe mohu říct, že bych se s Vámi rád nudil, on a slow boat to China, nebo aspoň v pomalém vlaku do Brna…

  6. Báro, ať vás trápí cokoliv, věřím, že to zvládnete a že to brzy přejde. Na tomhle blogu jsem se nikdy s ničím nudným ani trapným nesetkala. Píše ho sympatická, nadaná, krásná a šťastná žena, která má obrovský nadhled, optimistický přístup životu a dovede se na všechno dívat s úsměvem. Prostě skvělá, zábavná a vtipná šťastná Bára Šťastná.

  7. To je zajímavé, co způsobí jeden špatně zvolený titulek. Ten článek je podle mě o tom, že člověk je nakonec vždycky sám sebou, ať se dostane do jakýchkoli vztahů a kulis… a že je to vlastně dobře.

  8. Dobrý den, Barboro,
    je možné, že jsem Vás dnes odpoledne zahlédla v Bakeshopu na Starém Městě? Pokud ano (doufám, že moji hypotézu potvrdíte:), bylo by to opravdu velká náhoda, protože …

    1. …protože co??? To bych opravdu chtěla vědět!
      Ale bohužel, zklamu vás. Dnes jsem byla celé odpoledne v práci a v Bakeshopu jsem byla asi jen jednou v životě.

      1. No totiž tak. V pondělí jsem náhodou narazila na Váš blog a mile mě překvapil. V úterý jsem si koupila Projekt štěstí a po přečtení prvních stran jsem měla pocit, že to nepsala nějaká neznámá Američanka, ale že jsem to psala já sama. (Což mě potěšilo, protože to znamenalo, že jsem na to všechno přišla ještě předtím, než jsem se vdala, pořídila si děti, dům a úspěšnou práci:) Ve stejný den jsem seděla ve výše zmíněném Bakeshopu, čekala na klientku a měla jsem pocit, že jsem Vás tam zahlédla (soudě podle profilové fotky). Byla by to prostě neuvěřitelná shoda náhod …a Vy mi to takhle zkazíte:)
        Hezký den (a to dnes fakt je!).

  9. souhlasím, respektive souhlasím, pokud to vztáhnu na sebe. u vás ať se snažím sebevíc, nemůžu žádnou trapnost nebo nudnost najít. obdivuji vás a váš blog je super. umíte hezky psát a vystihnout v pár větách to, nad čím bych si lámala hlavu na 10 stránkách. nakonec jsem také ráda, že jsem to jenom já. neměnila bych ani za nic. pokud si budu říkat, že se všechno změní pokud…, až…, tak se člověk zbytečně upíná k něčemu vzdálenému nebo třeba i nereálnému a zapomíná na to TEĎ.

  10. napsalas to výborně, po dlouhé době mám chuť reagovat na tvůj blog. Hlavně proto, že tenhle článek je opravdu o tobě, jako je o mě a o většině lidech, které znám. A co se týče komentářů – jsem naprosto přesvědčená, že člověk, který píše skvělý blog, může mít pochybnosti o sobě a také že to vůbec neznamená, že bys byla opravdu nesebevědomá, trapná nebo nudná…a že bys nebyla “šťastná”…

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s