Taky říkáte „promiň“, když chcete říct „děkuju“?

Snímek obrazovky 2016-02-05 v 9.55.26

Taky se vám stává, že se pořád za všechno omlouváte? Lidi okolo ale většinou mnohem víc než omluvy a ztrápený výraz a pocit provinilosti potěší, když jim dáme najevo, co pro nás znamenají a jakou radost máme z toho, co pro nás dělají. Přesně to na svých obrázcích zachytila kreslířka Yao Xiao.

Takže neříkejte „promiň,“ říkejte „díky“!

Snímek obrazovky 2016-02-05 v 9.55.51

Když chcete říct „díky za trpělivost,“ neříkejte „promiň, že pořád chodím pozdě.“

Snímek obrazovky 2016-02-05 v 9.56.06

Když chcete říct „díky, že mi rozumíš,“ neříkejte „promiň, že se nedokážu vymáčknout.“ 

Snímek obrazovky 2016-02-05 v 9.56.18

Když chcete říct „díky, že se mnou trávíš čas,“ neříkejte „promiň, že tě furt otravuju“. 

Snímek obrazovky 2016-02-05 v 9.56.27

Když chcete říct „díky, že mě posloucháš,“ neříkejte „promiň, že tak blábolím“. 

Snímek obrazovky 2016-02-05 v 9.56.36

Když chcete říct „díky, že si mě vážíš,“ neříkejte „promiň, že zabírám tolik místa“. 

Snímek obrazovky 2016-02-05 v 9.56.44

Když chcete říct „díky, žes ve mě celou dobu věřil(a),“ neříkejte „promiň, že jsem tě tak zklamal(a)“. 

Snímek obrazovky 2016-02-05 v 9.56.53

Oceňujte druhé za to, co pro vás udělali, ať už o tom vědí nebo ne. Neomlouvejte se jim za to že prostě existujete, protože na tom není nic špatného. 

 

 

Nojo, ale JAK se mám přestat stresovat?

gorey_2014_bisforbasil

“Přestaňte se stresovat.”

“Relaxujte.”

“Teď na to nemysli a bav se.”

“Nedělej si s tím starosti.”

“To neřeš.”

“Don’t worry, be happy.”

“Mysli raději na něco hezkého.”

Tak tyhle rady doslova miluju. Ve chvíli, kdy se vám svírá žaludek úzkostí a obavou z něčeho, co nemůžete ovlivnit (třeba z blížícího se termínu daňového přiznání anebo z čekání na výsledky vyšetření u doktora), vám sdělují, že stresovat se je škodlivé (to víte) a že strachováním stejně nic nezměníte (to sakra taky víte), takže byste s tím měli přestat a být v pohodě. Jenže nikdy už neprozradí, JAK se to dělá.

(Celý příspěvek…)

Čeho staří lidé často litují? Že si dělali zbytečné starosti

0ff815fc1f0fe400fb0ba56aeea3d42b

Skoro každý den mě bez ohlášení přepadne pocit, že se nade mnou vznáší nějaký průšvih. Nevím přesně jaký, ale určitě se k něčemu schyluje. Možná jsem zapomněla na nějakou schůzku. Možná zavolají ze školy, že Rozárce je špatně, a budu ji muset jít vyzvednout. Možná se nám rozbije auto, včera vydávalo divné zvuky. Možná jsem ráno zapomněla vypnou žehličku a možná se taky na mě naštvala kolegyně, kterou jsem včera odbyla, že nemám čas. Jo, a už tři týdny jsem nevolala tátovi a ten zub, který včera trochu brněl, by dneska mohl začít pořádně bolet. A už to jede: mírně sevřený žaludek, lehké mrazení v zádech. Nic strašného, jenom tak trochu. Abych nezapomněla, že sice se ještě nic špatného nestalo, ale klidně se zrovna dneska něco stát může. Preventivní strachování je divný koníček, který dokáže zamořit až několik hodin denně.

(Celý příspěvek…)

Ne, nechystám se uspořádat karneval pro půlku Prahy. I když bych klidně mohla.

Snímek obrazovky 2016-01-12 v 9.50.42 Snímek obrazovky 2016-01-12 v 9.50.59

V sobotu jsem se s vervou a nadšením vrhla na některé pozapomenuté prostory v našem bytě, které jsem se chystala osvobodit od starých krámů. Tak třeba dno koše se špinavým prádlem, kde se už několik měsíců vytváří vrstva těžko identifikovatelných předmětů, které se nehodí do žádného praní (hnusný koženkový pásek, který nikomu nechybí; oddílová kápička z loňského letního tábora, která je tam opravdu od loňského léta; jedna rukavice bez prstů; plyšový návlek na ohřívací láhev). Anebo nejvyšší foch v předsíni, kam skoro nedosáhnu ani ze židle, takže pořádně nevím, co tam je. Anebo temné zadní kouty mojí vlastní skříně.

(Celý příspěvek…)